 |
| zdroj: kosmas.cz |
Protože mi trvalo se k
Hrdému Budžesovi dostat, řekla jsem si, že když znám
záznam divadelní hry nazpaměť, nebude vadit, když začnu pokračováním.
Oněgin byl Rusák bylo o dost víc transparentní s tím jeden na režim. Tam, kde to aspoň ve hře překryje dětská naivita (ale o to víc to bodne), tady nebylo nic, co by to přikrylo. Helča dospěla a ví, že její život se bude ubírat určitým směrem, který nemá možnost nijak ovlivnit. Byly tam vtipné kousky, ale víceméně jsem z toho měla jen stísněný pocit a byla ráda za dobu, ve které žiju. Nejhorší pro mě ale byl Helčin vztah s její mámou a hlavně Kačenčin alkoholismus. To bylo až příliš blízko mé vlastní zkušenosti a chvílemi mě z toho zábla dušička. Závěr, kdy se všichni rozutekli a Helence umřel dědeček jsem samozřejmě ořvala. Teď jsem se konečně dostala k prvnímu dílu, ale jsem hodně zvědadá na ten poslední, co na něj řeknu.
