2. dubna 2017

Rjú Murakami: Nekonečná, téměř průzračná modř (Kagirinaku tómeini čikai burú, 1976)

zdroj: bux.cz
Pravděpodobně nikoho nepřekvapí, že jsem se k této knížce dostala přes jiného Murakamiho a že mě přesvědčila především obálka, od které jsem nemohla odtrhnout oči. Z novely jako takové mi oči přecházely - v podstatě je to taková mozaika situací, ve kterých postavy fetují a souloží ve všech možných kombinacích, až jim z toho nakonec začne přeskakovat. Dočetla jsem se, že to měla být kritika japonské společnosti v sedmdesátých letech hodně ovlivněné americkým stylem života od vojenských jednotek. Při čtení jsem měla příšerně stísněný pocit, bylo mi z poloviny situací na blití a z poloviny mi jich všech bylo akorát líto. Byl to zajímavý pohled, ale nevím, jestli toho nutně chci číst víc.