 |
| zdroj: kosmas.cz |
O knížce jsem se dočetla
ve fanfic a jelikož je "Sandman" docela profláká popkulturní postavička, šla jsem do toho. Se samotného
Pískouna jsem byla spíš nervózní stylem vyprávění než příběhem jako takovým, ale ta temná verze je skvělá.
Ignác Denner mě bavil, byť mi to přišlo hodně zdlouhavé a ke konci se to totálně zbláznilo.
Jezuitský kostel v G mě nebavil;
Sanctus si nepamatuju, o čem byl, a u
Pustého domu jsem se nějak nechytla.
Dědičné sídlo se mi líbilo hodně,
Věčný slib si taky už nevybavím a
Kamenné srdce nemělo jedinou sympatickou postavu. Celkově jsem většinu času měla s Hoffmannem podobný problém jako s třeba s Poeem - v dnešní době geniální vizuální techniky jsou pro mě jejich věci hrozně překombinované a afektované na to, aby mě skutečně děsily. Ale bavilo mě to číst a nápady tam byly hodně dobré.
