„Byla plná síly, ale byla to síla vzdoru. Síla touhy zvítězit navzdory osočování a křivdám. Byla to síla pýchy. Síla bez nadšení. Síla samolibá, sobecká. Nedůvěřivá, ostražitá. Síla bez sdílnosti, bez lásky. Síla neplodná a mrtvá.“
 |
| zdroj: antikvariaty.cz |
Přiznám se, že
Lhůta prošla jsem měla rozečtené docela dlouho a pořád to odkládala kvůli jiným knížkám, než jsem se konečně zapřela a (při absenci jiné české knížky) to dočetla. Celkově to vlastně nebylo vůbec špatné, ale hrozně se to táhlo a fakt, že Loukotková popisovala motivace snad úplně všech postav spádu děje nepomáhalo. Taky jsem myslela, že to bylo vydané ještě před převratem vzhledem k tomu zasazení do nejmenovaného státu a multikulti jménům, a teď mě trochu mrzí, že to nemělo takovou podobu, kterou to možná mohlo mít, kdyby po převratu využila reálií, za které ji možná nemusel nikdo zcenzurovat. Ale těžko říct, třeba to tak mělo vypadat vždycky.
Hlavní hrdinka se mi líbila, Avara jsem samozřejmě ořvala - i když jsem věděla, že to tak dopadne - a hodně se mi líbilo, jak z Baranyiho, který je na začátku vykreslený jako sice cynické, ale poměrně rozumné šovinistické hovado, udělala v podstatě tu nejhorší a ještě ke všemu hloupou zrůdu. (Přesto jsem si ale nemohla pomoct a představovala jsem si jako Baranyiho
Johna Smithe.)
Jak jsem psala, ta knížka měla svoje mouchy, ale Loukotkové se nedá upřít fantazie, řemeslná dokonalost a propracované emoce, takže to i tak stálo za to.
