„Když dlouho nepíšu, jsem jako nepromazaný stroj na věty a divím se, s jakou námahou do nich sháním správná slova, jak to skřípe, když je neobratně slepuju a jak mi to pak při čtení nechutná.“
 |
| zdroj: alza.cz |
Po strništi bos se ke mně samozřejmě dostalo přes
film, který jsem ještě neviděla. Využila jsem toho, že je knížka celá na Spotify a během nemoci jsem román poslouchala. Byla to první knížka, kterou jsem byla schopná doposlouchat - hlas Zdeňka Svěráka uším úplně lahodí a sálala z toho na mě atmosféra
Obecné školy. Líbilo se mi, že šlo o takovou sbírku epizodek - v podstatě jako by člověk jen procházel rodinným albem a nechal si k tomu od dědy vyprávět historky. Všechny snímečky propojovala tenká linka rodinného znesváření a křivdy, která byla vlastně nesmírně smutná. Párkrát jsem měla na krajíčku, ale skutečně jsem brečela jen jednou a to hned na začátku, když to odnesl sousedovic pes. Celkově ale super audiokniha, krásný text a rozhodně záležitost k zopakování.
