 |
| zdroj: knihydobrovsky.cz |
Poslední část „venkovské trilogie morálního neklidu“ se narozdíl od
Selskýho baroka a
Rybí krve soustředí hlavně na přítomnost; kde minulost v předchozích knížkách řídila životy postav, tady byla jen takovou zasněnou, romantickou vzpomínkou na pozadí současných sviňáren. Přesto ale v podobě černého svědomí autora pořád provází. Líbí se mi, jak Hájíček popisoval tu absolutní neschopnost člověka nechat být věc, kterou má pod kůží - tu touhu něčeho v tomto hledu dosáhnout, protože jinak snad ani člověk za nic nestojí a pokud se nevyhraní teď, nevyhraní se už nikdy... Celkově mi ta knížka přišla krásně přímočaná, hezky se rozuzlila, ale úplně nerozpletla. Jediné, co mě mrzelo bylo, že mi tam nebyla snad jediná postava sympatická, ale vlastně to ničemu nevadilo.
