Coco (2017)

Papa was a musician. When I was a little girl, he and Mama would sing such beautiful songs...

zdroj: imdb.com

IMDb. U animáků zpravidla brečím a jak dokázala Moana, stačí mi celkem málo. Fakt, že mě Coco totálně vykostilo a poslední zhruba půlhodinu jsem brečela v kuse asi není úplně překvapivý, nicméně troufám si tvrdit, že pokud existuje někdo, kdo u toho neuronil ani slzičku, zcela evidentně nemá srdce. Jako obvykle jsem moc ráda, že si jako téma nevybrali romantickou lásku, ale rodinné vztahy, a ještě víc se mi líbilo, jak za Miguelovu cestu za snem ukryli jiný, mnohem silnější příběh Coco.

Když film začal, původně jsem si myslela, že mama Coco bude Miguelovi inspirací, ale neskutečně jsem se spletla, a ten příběh tak, jak ho vyprávěli, byl mnohem lepší než to, co jsem čekala. Ten plot twist je poměrně rychle jasný komukoliv, kdo už viděl nějakou disneyovku nebo pixarovku, a i kdyby ho nijak rychle neuhodl, má od začátku aspoň podezření, nicméně je to pořád i film pro děti a pro ty podle mě funguje. Co se týče dospělých, pro ty dle mého názoru ten očekávatelný plot twist nijak nesnižuje kvalitu filmu ani sílu poselství, které nese, za což scénáristům tleskám.

Miguel (Anthony Gonzalez) byl nádherně animovaný, sympatický hlavní hrdina, kterému pořád úžasně zachovali charakteristiky puberťáka i přes situaci, ve které se ocitl, plus Anthony Gonzalez má skvělý hlas. Héctor (Gael García Bernal) byl úžasný hrdina. Líbí se mi, když do dětských filmů píšou postavy, které přebírají zodpovědnost i za situaci, kterou přímo nezavinili, protože respektují, že zranili někoho blízkého. Imelda (Alanna Ubach) byla neskutečný bamf a zase, hrozně se mi líbilo, jak ji psali vzhledem ke ztracenému manželovi. Hrozně mě potěšili s použitím Fridy Kahlo (Natalia Cordova-Buckley), byla hustá. A co se týče Ernesta de la Cruze (Benjamin Bratt), tak tam jsem to zčásti čekala, zčásti mě překvapilo, kam až to došlo.

Hodně mě mrzí, že jsem na tom nebyla v kině, protože vizuálně to byl úžasný film. Onen svět byl stejně jako v případě mé oblíbené Corpse Bride náderně ironicky živý a barevný, i když tady to nebylo v kontrastu se světem živých, naopak. Celé to naprosto krásně vystihovalo obraz, který mám v hlavě, když se řekne Mexiko (jen tam bylo míň tequily) a podle toho, co jsem četla, je Coco jeden z mála případů, kde tvůrci skutečně vzdali hold jiné kultuře a ne ji jen vykradli, jak se jim zrovna hodilo. Všechno od ofrendy až alebrijes bylo úžasné.

Jak už víme, když napíšu dlouhý článek, buďto se mi fakt něco líbilo nebo nelíbilo a tady to byl rozhodně ten první případ. Pro mě rozhodně jedna z nejlepších disneyovek.