Miloš Urban: Hastrman (2001)

„Byl jenom voda, kdo příběh vyprávěl. Jak z vody povstal, tak jí byl navrácen.“

zdroj: neoluxor.cz

Přiznám se, že po knížce jsem sáhla, protože jsem viděla plakát na film a zaujal mě. Vodníka / hastrmana jsem považovala za výhradně českou mytologickou postavu (jedna cesta na wikipedii mě vyvedla z omylu) a až doteď mi nedošlo, jak málo vytěžovaná v soudobé literatuře je. Jako obvykle jsem měla trochu problém s ich-formou a motivem nespolehlivého vypravěče a jak román postupoval a "realita" se začala čím dál víc prolínat s baronovými bludy, vadilo mi to víc a víc. Bylo prakticky nemožné vysledovat jakékoliv motivace a často i povahy ostatních postav.

Co se týče děje jako takového, na začátku mě ta knížka prakticky uhranula. Jazykově byla skvělá a to množství staročeských (staroslovanských) zvyků, kterými autor zvládl vycpat celý rok baronovy "spanilé jízdy", se mi hodně líbilo. Katynku pro mě bylo těžké rozklíčovat vzhledem k subjektivitě vyprávění, ale to přetahování mezi farářem a baronem bylo skvělé, stejně tak baronova neschopnost ovládnout svou podstatu. (Byť ten vydělený hastrman mi dost připomínal vnitřní bohyni a zase jsme byli u Lizzie McGuire.) Celkově ale první část tvořila hezky uzavřený celek, který se mi vlastně líbil. Popis krajiny na začátku byl dechberoucí.

Druhá část byla absolutní utrpení, popravdě se mi už dlouho nestalo, že bych chtěla knížku vzdát před koncem. Pohádka o tom, jak stařeček měnil až vyměnil - akorát s vražděním - byla otřesná, ta asi třístránková esej na téma ekologie a mírového odporu, která už ani nebyla přikrytá dějem, byla ještě horší a zmrtvýchvstání Katynky (už ne postavy, ale jen dějového prostředku) to zabilo. Ten úplný hastrmanův konec by se mi asi i líbil nebýt toho množství deus ex machina, symboliky srpu a kladiva a faktu, že arogantně moralizující poslední část knížky ukazuje jediné východisko k obraně životního prostředí a to odstěhovat se do hipísácké komunity.

Abych to uzavřela - jazykově je ta knížka úžasná, nápad podle mě skvělý, atmosféricky to taky fungovalo, ale ta doslovnost z toho udělala prakticky průměrnou záležitost. Dovedu si představit, že kdyby se to dějově odehrávalo pouze v minulosti, hastrman lidi svým hrůzným chováním inspiroval k dobrému, ale sám proto musel být dán v oběť, a linka by nebyla přetržená žádným křížovým tažením, poselství by zůstalo na úrovni alegorie a fungovalo by to mnohem lépe.

Přiznám se, že na film se teď chci podívat hodně - trailer vypadal, že se soustředili především na ty silné části knížky a jsem upřímně zvědavá, jak si s tím poradili.