Patrick Melrose (2018)

Life's not just a bag of shit, but a leaky one. You can't help being touched by it.


Bad News - Never Mind - Some Hope - Mother's Milk - At Last

zdroj: imdb.com

IMDb. Přiznám se, že jsem k minisérii přistupovala značně váhavě - key art až nápadně připomínal Mad Men, kvalitě čehož se jen tak něco nevyrovná, a většina těch témat už byla zpracovaná až do zblbnutí. Zkrátka a dobře, neměla jsem moc náladu na dalšího zakomplexovaného alkoholika, ale stále mě k tomu něco táhlo. Nakonec jsem tomu dala šanci díky obsazení a byla jsem příjemně překvapená. Hodně pomohlo, že samotnému traumatu věnovali minimálně stejnou péči jako následnému destruktivnímu chování.

Benedict Cumberbatch (Patrick Melrose) umí, to vím už dávno, ale úplně mě uhranul tím, jak zahrál Patrickovu bolest a děs, vážně to stálo za to. Hugo Weaving (David Melrose) mě možná dostal ještě trochu víc - nejen tím, jako dokonale hrůzostrašný a odpudivý byl, ale i tím, jak přesvědčivě ukázal, nakolik rozbitý a nešťastný člověk skutečně musí být, aby byl schopný takové krutosti k vlastnímu dítěti. V tomto ohledu musím pochválit i scénář - nijak se nesnažil Davida omlouvat, naopak - plně respektoval, že některé věci jsou nevratné, neomluvitelné a neodpustitelné - ale ani sám o sobě neodsuzoval, to za něj udělaly herecké výkony, dokonalá kamera a každý příčetný divák.

S Davidovou matkou (Jennifer Jason Leigh) jsem stejně jako s jeho otcem nedokázala soucítit ani v jediném momentu. Jedna věc je mít sama strach a otupovat se, aby člověk nemusel čelit realitě, kterou nezvládá, a druhá je udělat ze sebe stejnou oběť, jakou je vlastní bezbranné dítě, a kompletně změnit rétoriku pro všechny, co můžou později soudit. Jennifer Jason Leigh ale byla skvělá, především v posledních epizodách.

Holliday Grainger (Bridget Watson Scott) byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se na to nakonec podívala, a byla úžasná. Ten kontrast mezi Bridget v Never Mind a Some Hope byl luxusní; Some Hope navíc obsahovalo úžasnou mimiku a celkově podle mě Holliday Grainger tu epizodu ukradla pro sebe. Indira Varma (Anne Moore) byla taktéž úžasná. Julia (Jessica Raine) byla jediná postava, na kterou jsem si nebyla schopná udělat názor, a vlastně mi byla asi nesympatická - nicméně její model u bazénu v Mother's Milk byl naprosto luxusní.

Kromě scénáře a hereckých výkonů musím vypíchnout i kulisy - především části odehrávající se ve Francii - Never Mind a Mother's Milk - byly naprosto nádherné, jak barvami, tak scenériemi. Celkově nakonec musím říct, že to za těch pět hodin stojí, a key art trochu klame tělem.