Sharp Objects (2018)

My demons are not remotely tackled. They're just mildly concussed.


Vanish - Dirt - Fix - Ripe - Closer - Cherry - Falling - Milk

zdroj: imdb.com

IMDb. Byla to především tahle minisérie, co mě přimnělo všimnout si prvotiny Gillian Flynn, kterou jsem si vzápětí přečetla. Od té doby jsem se snažila udělat si čas na seriálové zpracování. Ze začátku se to jevilo jako poměrně věrná adaptace, ale úplně to tak nebylo. Scénář lehce dotvořil motivace vedlejší postav - což v původním románu vzhledem k ich formě nutně muselo zůstat trochu zastřené - a pozměnit tón některých vztahů. Ani jedno z toho příběhu v důsledku neublížilo, fungovalo to vlastně dost dobře.

Amy Adams (Camille) je vždycky úžasná a role Camille jí sedla. Hezky střídala tu těžce vypěstovanou suverenitu se sotva skrývanou bolestí a zvládala u toho vypadat stylově. Miniverzi jí taky vybrali skvěle, Sophia Lillis měla super mimiku. Eliza Scanlen (Amma) zvládala být úžasně nevinná a pubertální, ale trochu mi přišlo, že scénář udělal tu její hrozivost trochu moc zastřenou, aby mohli mít na konci ten moment překvapení. Henry Czerny (Alan) byl trochu bytelnější Alan, než jakého jsem si představovala při čtení, ale měl úplně stejně pružnou páteř. A konečně Patricia Clarkson (Adora) byla naprosto luxusní Adora, přesně takhle jsem si tu pastelovou můru představovala.

Willise (Chris Messina) dost polidštili oproti té karikatuře a nástroji, jako kterého ho vidí knižní Camille, nicméně důsledek to mělo téměř úplně stejný - jen s tím rozdílem, že tady jsem jeho pozici trochu líp chápala. Chris Messina zahrál Willise v klíčových okamžitých mnohem víc zraněného a zklamaného než arogantního a povýšeného, jako ho Camille vnímá v knížce, a to hodně pomohlo. John Keene (Taylor John Smith) plnil přesně tu roli, kterou měl, jenom jsem si ho v knížce představovala trochu míň namakaného a hranatého, ani nevím proč. Oproti tomu Elizabeth Perkins (Jackie O'Neill) byla přesně ta Jackie, jakou jsem si vysnila.

Celkově se mi hrozně líbila kamera, prostřihy a propletenost malé Camille s dospělou, což krásně ukazovalo, jak paralyzující a bolestivé její trauma skutečně bylo. Potěšili mě tím, že nezahráli do autu Camillin vztah s Currym (Miguel Sandoval) a Eileen (Barbara Eve Harris) - chvilku jsem si iracioálně myslela, že jí to zázemí seberou, aby to udělali temnější, ale naštěstí ne, takže ta část byla skvělá.

Jediné, co mě mrzí, je ten konec. Věděla jsem, že je to minisérie, takže když dobíhala stopáž posledního dílu, chvíli jsem si naivně myslela, že ten plot twist s Ammou vynechají. Na konci mi ale došlo, že možná doufali v další řadu a proto to ukončili ve chvíli, kdy Camille zjistí, že vraždila Amma. Na jednu stranu jsem ráda, že jsme tak neviděli Camillin následující pád na dno - už v knížce to hodně bolelo a Amy Adams by to zahrála až příliš dobře - na druhou stranu kdyby měli k dispozici dalších osm dílů, možná by dopřáli Camille mnohem méně beznadějný konec.

Každopádně i tak je to podle mě povedená adaptace.