„Všechno jen do času i svět.“
 |
| zdroj: knihydobrovsky.cz
|
Tuhle jsem někomu přeříkávala pověst o Horymírovi a Šemíkovi a zjistila jsem, že si toho vlastně moc nepamatuju. Když jsem teď nedávno byla v knihovně, vzpomněla jsem si na svou neznalost a sáhla po knížce, kterou jsem naposledy četla na základce. Překvapily mě dvě věci - zaprvé, pamatovala jsem si toho víc, než jsem myslela, a zadruhé, evidentně se mi hodně pletou historicky doložená fakta s pověstmi, protože jsem čekala, že se dočtu něco o svatém Václavovi a Ludmile, ale je tam prdlajs. Jsem ale každopádně ráda, že jsem se k tomu vrátila a znovu si to všechno osvěžila, protože to člověku fakt vypadá z hlavy. (Jen bacha na toto konkrétní vydání, je tam tiskových chyb jak naflusáno.)
„Vítejž země svatá, nám zaslíbená! Zachovej nás zdravé, zachovej nás bez ourazu a rozmnož od národu do národu až na věky!“
„[Kamenný most] věky přetrval, sláva i ponížení našeho národa po něm chodily. […] Jen on zůstával milý všem po věky, za všech bouří a v dobách ponížení a mdloby vydržel on, tvrdý a silný, pamětník lepších časů a slávy, z nichž pocházel, a jež byla potěchou, posilou slabých.“
„Tolik Tvých pokladů dávných pověstí, matičko Praho! V Tobě jest naše první vzpomínání. Tys hlava a srdce vlasti. Tvá sláva a Tvé pokoření byly slávou i pokořením všeho národa. Milá jsi a drahá všem věrným Čechům. Od věku stojíš, máti našich měst, a věkové Ti přidávali krásu.
Spanilá jsi a nádherná v slunečné záři, kouzelná jako z pohádky, jako líbezný sen ve svitu měsíce; a věkové Tebou hovoří, až trne srdce.
Nuž sbohem! Buď zdrávo, ty sídlo našich králů!
Buď zdráva, matičko Praho! Zlatá, Slovanská Praho!“
„Ale pak, když vypršel čas, řekl ďábel: 'Dost už a pojď!'“
„Toto jsou pověsti dávných let a stará proroctví o zemi nosí.
Šťastná buď, ó vlasti milá, siliž se pokolení Tvé, ať přemáhá všechna protivenství, ať zachová své dědictví: mateřský jazyk i staré dobré právo své.
Mohutniž pokolení Tvé práci a nadšením, aby pevno bylo jako skály a vždy plno síly.“
