_______
"We've all suffered loss. And the question I think we each struggle with is: how do we live with our own survival? How do we make use of this life that we still have?"
 |
| zdroj: imdb.com |
Začnu tím pro mě asi nejuspokojivějším momentem - skonem Joea Blakea (Luke Kleintank). Už tak jsem k němu nechovala žádné vřelé city, ale jeho psychický stav a fanatismus ve třetí řadě - byť pochopitelný a člověku ho bylo i líto, že ho zlomili - mě vytáčel. Nejvíc jsem se bála toho, že se budeme dívat na to, jak znovu dramaticky otáčí a hledá pravdu, takže fakt, že ho Juliana (Alexa Davalos) sprovodila ze světa a ušetřila nám všem utrpení, mě skoro přivedl do extáze. Teď jenom doufám, že ho nevyhrabou v jiné realitě a nepřitáhnou zpátky.
Juliana, moje druhá nejoblíbenější postava, mi dělala jenom radost. Když se ohlédnu zpátky k první epizodě, ušla neuvěřitelnou cestu a všechny svoje ztráty přeměnila na neskutečnou energii a odhodlání. Z pohledu ženské postavy je až zázrak, že ji nenechali zpomalit žádným milostným trojúhelníkem nebo podobnou kravinou, ale nechali ji jít za svou misí, to oceňuju. Navíc tím, že se její cesta protnula napřed s Joem, a pak Edem (DJ Qualls) a Frankem (Rupert Evans), měla Alexa Davalos super materiál.
Když už jsme u Franka, překvapili mě, že přežil, a ještě víc, že se Kido (Joel de la Fuente) promptně postaral o nápravu, tak rychlé a surové jsem to fakt nečekala. Ed je můj miláček, jeho linie se mi líbila a upřímně doufám, že se jim dál povede ho do hlavní dějové linky zakomponovat nějak intenzivněji. Výše zmíněný Kido mě taky baví, s každou řadou jsem víc a víc zmatená jeho charakterem v tom smyslu, že kdyby byl prostě jenom psychouš, bylo by jednodušší ho nenávidět.
Moje třetí nejoblíbenější postava Tagomi (Cary-Hiroyuki Tagawa) měl párkrát namále, ale jsem hrozně ráda, že pokaždé přežil. Jeho křehké přátelství s Julianou mě hodně baví, ale přiznám se, že tuhle sezónu mi přišel trochu bezprizorní. Wyatt Price (Jason O'Mara) byl zajímavý přídavek, ale pořád jsem čekala, jak se vyvrbí. Hodně příjemně mě překvapili tím koncem, napůl jsem předpokládala, že se po tom průseru v dole někam schová a bude si lízat rány.
Přiznám se, že jsem nepochopila, proč se tam motaly Nicole Dörmer (Bella Heathcote, jejíž přízvuk byl podivný a docela na sílu) a Thelma Harris (Laura Mennell), byla to taková lesbická vložka, která tam byla, jenom aby tam byla. Abych nežrala, Ed na tom byl dost podobně, ale tím, že je tam od začátku a je aspoň nějak napojený na hlavní linii, to nebylo tak bezpředmětné. Já chápu, že asi chtěli ukázat, že se ty perzekuce netýkaly jenom národností, náboženských vyzvání a etnik, ale i sexualit, nicméně dalo se to nějak zakomponovat do děje.
A konečně se dostáváme k mé nejoblíbenější postavě - John Smith (Rufus Sewell) a jeho dráha tuto sezónu, to bylo vskutku radostí sledovat. Mezi ztrátou syna a uvědoměním, že uprostřed nacistické diktatury jeho rodina není v bezpečí ani přes svoje vysoké postavení, měl Rufus Sewell skutečně úžasný materiál. Jeho snaha - a neschopnost - pochopit, co na těch filmech vidí, a poslední pokus srovnat svoje zájmy se zájmy říše byla celá o velmi křehké rovnováze, kterou bylo epizodu od epizody čím dál těžší udržet. Málem jsem zavýskla, když to byla Juliana, kdo mu nakonec na férovku nalil čistého vína a vyslovil, kolem čeho on i Helen (Chelah Horsdal) tančili celou sezónu.
Celkově jsem měla velkou radost z těch John / Juliana scén. Bylo jich málo, prakticky jen v Jahr Null, a byly krátké, ale prostě mě baví, jak se ho Juliana nebojí a klidně mu v tom máchá čumák. Ze všech protivníků, které Smith má a se kterými se tuto sezónu utkal, je podle mě Juliana jediná, která mu sílou charakteru skutečně může konkurovat - která jediná neuhne z cesty, byť je to těžké a zdá se, že ztrácí víc, než získává, čemuž John velmi dobře rozumí. Akorát si myslím, že se pletla, když řekla, že není jako on. Je přesně jako on, jen si to neuvědomuje. Rozdílné motivace a názvosloví pořád plodí stejné výsledky.
A když už jsem zmínila Helen... to byl pro mě takový slepý bod sezóny. Chelah Horsdal odváděla super práci, tu zdrcenou matku jsem jí žrala se vším šudy, ale stejně jako Johna ji v tomto ohledu neumím litovat - oba sklidili přesně to, co zaseli. Ten útěk ve finále byl pěkně zoufalý, nepromyšlený kousek, kterým se snažila ochránit svoje dcery před něčím, co sama roky podporovala ze své vůle, a ještě se tváří, že zdrojem všeho zla je její manžel, přestože ona sama je nácek jak z učebnice a kdyby nebylo Thomase, nikdy by svůj přístup nepřehodnotila.
Finále celkově bylo super a s odbojem na obou stranách - Wyatt s filmy v GNR, Ed s plakáty v JPS - jim to hezky rozehráli do čtvrté řady. Jsem hodně zvědavá, kam se přemístila Juliana (doufám, že přežije, po tom krátkém procesu s Joem a Frankem se trochu bojím) a jak John naloží s tím, co viděl (ten jeho pohled, když padala Socha Svobody, byl k nezaplacení). Jediné, na co se netěším, je Helen a pokračování její story o tom, jak byl fašismus super, dokud se jí netýkal, ale teď je špatný a ona je vzor ctností, protože si to uvědomila. Jestli ji nenechají převzít zodpovědnost za to, že pomáhala vytvářet ten svět, proti kterému teď bojuje, hodně mě zklamou.
Zkrátka se těším na čtvrtou řadu a doufám, že bude dřív než za dva roky.