_______
"Truth is as terrible as death, but harder to find."
zdroj: imdb.com |
Juliana (Alexa Davalos) mě začala hodně bavit. Nemůžu úplně říct, že jsem ji pochopila, ale baví mě a fandím jí. Frank (Rupert Evans) se hodně proměnil a skoro mě až nadchl, když vylétl do vzduchu. Jestli po tomto obživne, tak se na ně budu dost zlobit, a trochu se toho bojím, protože jsem šla snímek za snímkem a jeho mrtvolu neviděla. Joe (Luke Kleintank) mě přestal bavit už během první řady a jeho duševní pochody během této mě moc nebavilo sledovat. Jak mám Tagomiho (Cary-Hiroyuki Tagawa) ráda, tak moc nechápu, kam s ním míří. Moc se mi nelíbí, že tam je někdo, kdo mezi těmi realitami cestuje, úroveň sci-fi minulé řady se mi líbila mnohem víc.
Jsem ráda, že nezabili Eda (DJ Qualls), a že Kido (Joel de la Fuente) je pořád člověk v tom smyslu, že nechce umřít. Potěšil Callum Keith Rennie (Gary Connell) a že Childanovi (Brennan Brown) dali víc prostoru, s Edem mě baví. Druhou řadu si podle mě ovšem pro sebe ukradl Obergruppenführer Smith (Rufus Sewell). Jeho linie byla srdcervoucí a udělala z něj člověka, kterého normálně za nacistickým oficírem prostě nechceme vidět. Na konci se ve mně všechno sevřelo při představě, že to možná všechno bylo k ničemu.
Těžko říct, jestli všichni spojenými silami na konci zahnali katastrofu nebo si s Himmlerem (Kenneth Tigar) zadělali na novou. Nevím, jestli jsem nutně byla odvařená z konce - Trudy (Conor Leslie) je podle mě už přežitá a nikoho zase tak moc nezajímá. Ale jak jsem psala výš, druhá řada se mi líbila víc než první a ráda bych třetí.