Mrs. Wilson (2018)

We spend our whole lives justifying the decisions we made in the past - constructing our own intricate versions of the truth. When you live with deceit for long enough, it rubs off.
You learn to mould every situation to your own advantage.


Episode 1 - Episode 2 - Episode 3

zdroj: bbc.co.uk

IMDb. Na Mrs. Wilson mě zaujaly dvě věci - Ruth Wilson (Alison Wilson) a fakt, že je mini-série inspirovaná životem její babičky, kterou si v sérii sama zahrála. Původně jsem si ty tři hodinové epizody chtěla trochu rozvrstvit, ale jakmile jsem zapnula první, dávalo jenom smysl hned navázat druhou a pak už prostě nešlo jinak než vědět, jak to dopadne.

Velmi příjemně mě to překvapilo. Neustále jsem čekala, kdy se to zvrhne v nějakou špionážní záležitost, která z Aleca (Iain Glen) udělá oběť okolností nebo rovnou hrdinu, ale scénář si nezvolil tuto (už trochu ohranou) cestu. Místo toho se Alison (Ruth Wilson) nikdy nedobrala skutečné pravdy o kariéře svého manžela, za to nabrala slušnou jistotu, že byl kompulzivním lhářem, který se nikdy nerozvedl se svou původní ženou a falešně se oženil se třemi dalšími (včetně jí samotné). Ten závěrečný zvrat a úplný závěr mě docela překvapily, za to velké plus.

Považovala za úžasné, že někoho ještě zajímá kariéra tohoto muže, přestože jeho život nejvíc poznamenala jeho povaha a ne práce, a velmi těžko si lze představit, že byl něčí obětí nebo ho někdo využíval. Alison se nedivím, že spálila celý svůj život a nechala si jen to, na čem jí záleželo nejvíc - svoje děti. Líbila se mi postava Alecova nejstaršího syna Dennise (Patrick Kennedy) i jeho přístup k Alison, který byl překvapivě plný respektu. Alisoniny a Alecovy děti mě naopak otravovaly.

Potěšila Fiona Shaw (Coleman), Coleman byla super postava a docela mě zajímalo, jestli se kdy sama zapletla do Alecových lží a skončila v jeho posteli. A nejvíc jsem asi sympatizovala s postavou Dorothy (Keeley Hawes), jako jediná pochopila, jak je Alec toxický, a kopla ho do zadku, ale jeho zradu si zjevně ponese až hrobu.

Při závěrečném shrnutí, kde se série vrací ke skutečným lidem, kterými to bylo inspirované, jsem měla trochu divný pocit, bylo mimořádně zvláštní vědět, že tahle šílená záležitost se skutečně odehrála. Rozhodně to ale podle mě stálo za to, mělo to skvělé tíživé tempo, scénář fungoval a Ruth Wilson to herecky víc než unesla. Prostě super.