Douglas Adams: The Hitchhiker's Guide to the Galaxy (1979)

“He felt that his whole life was some kind of dream and he sometimes wondered whose it was and whether they were enjoying it.”

zdroj: ebay.com

Adamsovu trilogii o pěti dílech už jsem jednou četla v českém překladu a patrně už to bude víc než deset let. Když jsem viděla v knihkupectví The Ultimate Hitchhiker's Guide, udělala jsem si narozeninám radost a dala si opáčko, tentokrát v originále.

Musím říct, že to bylo o dost vtipnější, než jsem si pamatovala. Znovu jsem smekala před Adamsovou představivostí a jenom si vychutnávala realitu, kterou čtenáři předkládá. Jediné, co mě překvapilo, bylo, že The Hitchhiker's Guide to the Galaxy prakticky nemá děj a ten, který má, nijak neuzavře. Jakékoliv otázky ohledně Zaphoda zůstaly nezodpovězené, místo toho se odpovědělo na otázku Země, na kterou se vlastně nikdo neptal...

Upřímně, knížka mě bavila natolik, že mi to bylo jedno, ale je to poprvé, co jsem si uvědomila, že ty knížky vlastně neměly fungovat jednotlivě. Hodně se těším na další.

“This must be Thursday,” said Arthur to himself, sinking low over his beer. “I never could get the hang of Thursdays.”

“I only know as much about myself as my mind can work out under its current conditions. And its current conditions are not good.”

“Look,” said Arthur, “would it save you a lot of time if I just gave up and went mad now?”

“What does it matter? Science has achieved some wonderful things, of course, but I’d far rather be happy than right any day.”
“And are you?”
“No. That’s where it all falls down, of course.”
“Pity,” said Arthur with sympathy. “It sounded like quite a good lifestyle otherwise.”