_______
“The world don’t change. People change it.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Blanca (Mj Rodriguez) je pro mě pořád jednou z nejzajímavějších seriálových postav vůbec a to, co si prožila tuto řadu, dalo Mj Rodriguez neuvěřitelný materiál, který zvládla s přehledem. Prožívala jsem všechny Blančiny vzestupy a pády a popravdě si vůbec neumím představit Pose bez ní, což dělá fakt, že už se posunula do AIDS spektra, o to víc srdcervoucí. Pray Tell (Billy Porter) pro mě byl vždycky hned na druhém místě, ale tuhle řadu po souboji s vlastními démony pochybnosti se mi líbí ještě víc, plus přiznám se, že vztah mezi ním a Blancou je pro mě snad nejoblíbenějším vztahem v seriálu. (Plus řekněme si to narovinu, na poslední MET Gala mě Billy Porter uhranul, což chtě nechtě ovlivnilo, jak se dívám na jeho postavu.)
Angelina (Indya Moore) zápletka byla tuto sezónu úzce spjatá se zápletkou Lil Papiho (Angel Bismark Curiel), ale způsobem, který dával oběma postavám dost prostoru a ukazoval, že být v páru je skutečně dělá silnějším, ne jeden na druhém závislým. Plus Lil Papi je jako chlap absolutní sen. Damon (Ryan Jamaal Swain) a Ricky (Dyllon Burnside) mě upřímně moc nebavili: u Damona mi přijde, že ta jeho cesta pokulhává za ostatními, a Ricky pro mě začal být zajímavý až ve chvíli, kdy začal chodit s Pray Tellem.
Mimo Evangelisty mě hodně tuto sezónu překvapili s Elektrou (Dominique Jackson) - příjemně jejím novým zaměstnáním, nedovedu si přestavit lepší dominu a vypadá to, že Elektra se taky našla, a pak nepříjemně zápletkou s mrtvolou ve skříni, která tak nějak vyšuměla a když se znovu objevila, tak jenom jako takový slabší vtip s vonnými stromečky. Ke Candy (Angelica Ross) mě to nikdy moc netáhlo, takže mě její smrt moc nezasaháhla a postavě Lulu (Hailie Sahar) podle mě dost prospěla, ten prostor jí slušel a přiznám se, že u mě rychle stoupla v popularitě.
Líbilo se mi víc místa pro Judy (Sandra Bernhard) a mrzelo mě, že Adrian (Austin Scott) zmizel tak rychle, jako se objevil. Slečna Ford (Trudie Styler) se projevila jako nečekaně slušný člověk a přiznám se, že jsem si bez rozpaků užila Fredericu (Patti LuPone) - byla to mrcha, která s Blancou zacházela jako s onucí jenom kvůli předsudkům a pěkně se po ní prošla, ale nakonec pochopila, co měla, totiž že žena je žena a na biologickém pohlaví nezáleží, všechny jsme v tom společně. Patti LuPone podala neuvěřitelně intenzivní výkon, za tuhle linku palec hore.
U finále mě překvapil časový skok a fakt, že leccos upustili, ale hrozně se mi líbí, že Pose nedělá cliffhangery, které jsou v seriálovém světě rok od roku lacinější, a končí sezónu optimisticky. Star Spangled Banner bylo úžasné číslo (a to už jsem myslela, že Love's in Need of Love Today už nic nepřekoná) a rozhodně mě navnadilo na další řadu. Jsem fakt ráda, že Pose existuje.
But whatever that future is, it's gonna be managed by us.”
“It’s to put me in my place, to put all women in their place. We are not allowed to have empires or emotions. We are expected to sit at home patiently waiting for our husbands, cook their meals, supply unpaid emotional and physical labor to aid in the fulfillment of their dreams. We are not supposed to have dreams of our own. I will gladly serve time but I will not be penalized for having a dream of my own and doing what I had to do to make it a reality.
I refuse to be shamed for my ambition.”
