Petra Slováková: Démon z East Endu (2015)

zdroj: casopisxb1.cz

Démon z East Endu mi byl doporučen, protože se snažím naučit, jak uchopit steampunk v literatuře, a protože je to zároveň knížka mladé české autorky, byla jsem na to obzvlášť zvědavá (byť se přiznám, že mě v takových situacích trochu mrzí, že se čeští autoři odklánějí od českého prostředí a historie, jako by oboje bylo nedostatečné, a pořád dokola se kloní k už poměrně vytěženému angloamerickému prostředí). Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená tím, jak zvládla autorka udržet všechny linie, proplést je a dovézt do konce - při tom množství prvků a délce textu to nebylo jednoduché a rozhodně si to zaslouží pochvalu.

Tam to pro mě ale končí. Osobně mi vadila kombinace steampunku, magie, démonů, vlkodlaků a mutantů, což je ale otázka vkusu a ne nutně špatně, nicméně naprostá schematičnost a stagnace postav, situace plné klišé bez jakéhokoliv zapracování nebo invence a celkově hodně slabá stylistika už problém byly. Hlavní ženská hrdinka Liliana musí být vlkodlak, aby mohla být považovaná za silnou a statečnou, plus pořád dokola opakuje, jak je společností svazovaná, přestože v celém textu pro to neexistuje jediný důkaz a ona si celou dobu dělá, co chce. Její bratr Viktor je vynálezce, tudíž je sociálně neohrabaný, fyzicky nešikovný a červenající se před opačným pohlavím (a to ještě chytil dobře, protože jediná další akceptovatelná verze vynálezce je ten šílený).

Hlavní mužská postava Sterling přišel o oko a nosí přes něj pásku, tudíž je automaticky považovaný za ošklivého (jako vážně?), nicméně to mu nebrání být vraždící a hláškovací stroj, kterého nezastaví žádné zranění a který je prakticky nepřemožitelný, protože ovládá všechny zbraně ve vesmíru a přepere i mistra asijských bojových umění, ve kterých cvičený není a jenom o nich slyšel. S Lilianou samozřejmě nesmí být spolu, aby byla nějaká ta romantika, a samozřejmě je to provedené tak, že jeden něco rozhodne za oba a druhý se tomu podvolí, protože jak jinak přece někomu projevujeme lásku, než že mu nedáme možnost se svobodně rozhodnout?

Celý děj je jen potyčka k potyčce, takže nedochází k žádnému rozvoji postav, vztahů a není ani čas dedukovat děj, což je u detektivky trochu problém. Padá tam nehorázné množství mrtvol - každý, s kým se hlavní hrdinové pustí do křížku, musí umřít - a všechno je to prováděné bez mrknutí oka a chladnokrevně, jako by fakt, že jim nedělá problém (zbytečně) ukončit lidský život, byl ke cti. Výčitky svědomí se objeví v jedné jediné chvíli a je to zameteno pod koberec s tím, že to můžou dělat, protože stojí na té "správné straně". (Nemůžu si pomoct, ale pokud se klaďák chová jako záporák a odůvodňuje to tím, že přece stojí na správné straně, plus je natolik emocionálně a psychicky deprivovaný, že to v něm nevyvolává žádnou reakci, pak nejde o hrdinu, ale psychopata.)

Kvalita jazyka a stylistiky byla jen třešničkou na dortu - text vůbec nešel do mozku, protože slovosled byl sem tam mírně řečeno podivný, a když došlo na čárky, skoro vždycky rozsekávaly zvratná slovesa tak, že se mi to při čtení v hlavě roztrhlo a vyrušilo mě to. Asi dvakrát jsem během čtení kontrolovala, jestli to není nějaký amatérský překlad z anglického originálu, protože se to četlo jak špatně přeložená prezentace, a skoro to vypadalo jako první hotová verze, na kterou korektor ani nesáhl.

Jak jsem pochopila, šlo o první knížku ze série Ve službách královny, ale po dalších se pídit rozhodně nebudu. Nápady tam byly dobré a je vidět, že autorka umí promýšlet a propojovat, ale neumí psát detektivky a její sloh ani vykreslenost postav prostě neodpovídá mým standardům.