_______
"I think there are people that help you become the person that you end up being, and you can be grateful for them even if they were never meant to be in your life forever."
 |
| zdroj: imdb.com |
Začnu Diane (Alison Brie), protože je to asi moje nejoblíbenější postava a protože její dějová linie v poslední řadě mi byla hodně povědomá. Ta potřeba vytvořit něco významného, vážného, hlubokého a uznávaného, aby všechno špatné, co se stalo, dávalo smysl, je mi velmi dobře známá a měla jsem hroznou radost, jak se její příběh vyvinul. Líbilo se mi, jak a kde zakotvila, že si konečně začala vybírat být šťastná spíš než důležitá, a že si nechala pomoct. Plus ten fakt, že nikdo neřešil, že přibrala, a chtěli jenom vědět, jestli je šťastná, byl nesmírně osvěžující. Guy (LaKeith Stanfield) byl hodně fajn a jsem za ně za oba šťastná.
Linka Princess Carolyn (Amy Sedaris) byla nesmírně osvěžující v tom, že i přestože se stala mámou, nevyvíjelo se to stylem "teď chápu, že peníze, kariéra ani moc nemají smysl", naopak přestože děj jasně ukazoval, že "mít všechno" není úplně možné, neponižoval Princess Carolyn za to, že neodhodila všechny svoje ambice a neupnula se jenom na svoje dítě. Judah (Diedrich Bader) byl dobrý výběr, byť jsem je do této řady moc romanticky neviděla. Jsem ale ráda, že je Princess Carolyn spokojená.
Todd Chavez (Aaron Paul) byl vždycky svéráz a občas se těžko poznávalo, kdy je nutné brát ho vážně a kdy je jenom to komické pozadí, ale za to jsem teď nesmírně vděčná, protože to krásně ukázalo, že lidi je většinou nutné brát tak, jak jsou, respektovat je a cenit si je pro jejich kvality. Bylo super vidět, že i pro takovou postavu našli přirozeně znějící konec - to jediné, co potřeboval, bylo stabilní zázemí a práce, která ho zabezpečí a kde může zároveň plně uplatnit svou dětinskost, a to se jim povedlo. Jsem na něj pyšná.
Mr. Peanutbutter (Paul F. Tompkins) mě nikdy moc nebavil, ale líbilo se mi, jak tuto řadu ukázali, že ti fanaticky optimističtí lidé - kteří si o sobě v realitě často myslí, že žijí tím jediným správným způsobem a každý realista nebo skeptik je automaticky někým, kdo se musí změnit - to často nemají tak srovnané, jak si myslí, a mají před sebou ve skutečnosti dlouhou cestu k akceptaci sebe a světa kolem. Další plus mají za to, že netlačili Peanutbuttera a Diane zpátky k sobě, naopak.
BoJacka (Will Arnett) jsem si nechala na konec, protože jeho linka byla opět horskou dráhou, která se svým způsobem prolínala mezi ostatními a svým způsobem byla stejně osamocená jako BoJack. Bylo fakt osvěžující vidět dějovou linii, kde střízlivost automaticky neznamená lepšího člověka a kde jenom netikají hodiny k relapsu, byť se dalo čekat, že přijde. Seriál BoJackovi rozhodně nic neodpustil a nenechal nás zapomenout, kdo je jeho největším nepřítelem a co všechno natropil, ale zároveň nás nechal tak nějak doufat, že má dost inteligence a sil se z toho dostat, a byť některé lidi ztratil (a právem), nějaký podpůrný systém mu ještě zůstal.
Trochu mě mrzí, že se nějak vytratila Hollyhock (Aparna Nancherla), byť ji chápu, a moc jsem nepochopila nutnost Paige Sinclair (Paget Brewster) a Maxe (Max Greenfield), kteří taky podle mě vyšuměli do prázdna (pokud jsem se nedívala špatně) a byť byli skvělá parodie, nepřišli mi úplně nutní. Potěšil návrat Esteemed Character Actress Margo Martindale (Margo Martindale) i Sarah Lynn (Kristen Schaal), za kterou mě vždycky bude bolet srdce.
BoJack Horseman není úplně seriál, kde se dají vypíchnout epizody, ale The View from Halfway Down byla jednou z nejlepších a nejsilnějších, které měli. Detaily ke každé té postavě byly neskutečné a záběr od záběru se měnily; to uvědomění, co se asi stalo / děje vzhledem k předchozí epizodě bylo brutální a ne z BoJackovy snahy uniknout, ale z jeho odevzdání mě úplně mrazilo. Secretariatova báseň a hlavně píseň Sarah Lynn byly třešničky na pěkně posraným dortu. Prostě neskutečná záležitost.
BoJack Horseman pro mě byl pár let zpátky pořádné překvapení, neměl snad jedinou hluchou sezónu a skončil uspokojivě a se ctí. Už napořád to bude jeden z mých nejoblíbenějších seriálů a rozhodně ta správná věc, po které sáhnout, když se budu chtít nechat emocionálně vykuchat animákem.