 |
| zdroj: imdb.com |
Elsa (Idina Menzel) dostala přesně tu zápletku, ve kterou jsem doufala - Arendelle prostě logicky nemohl Else stačit a jsem ráda, že se do toho nebáli pořádně šlápnout. Anna (Kristen Bell) mě nikdy moc nebavila, ale ten konec jsem jí přála, perfektně to odpovídalo jejímu charakteru. Ke Kristoffovi (Jonathan Groff) řeknu jen to, že nechat ho řešit zásnuby, zatímco Elsa a Anna zachraňují Arendelle, byl skvělý tah. Olaf (Josh Gad), jeho dospívající filosování, napodobování Elsy a hlavně shrnutí prvního filmu neměly chybu. (A protože jsem nedávno narazila na helsa / iceburns, ocenila jsem i malou vzpomínku na Hanse, byť jsem ráda, že záporáka nerecyklovali.)
Iduna (Evan Rachel Wood) a Agnarr (Alfred Molina) dostali sice roztomilý příběh o seznámení, ale trochu mě mrzí, že film neadresoval ten otřesný způsob, jakým zacházeli s Elsou po odhalení jejích schopností, místo toho ho spíš nenápadně obhajoval. I když pokud Agnarra vychovával někdo jako Runeard (Jeremy Sisto), nebylo se čemu divit. U Mattiase (Sterling K. Brown) a Yeleny (Martha Plimpton) se mi líbilo, že ač měli tak malé role, stejně jim uměli vtisknout dost charakteru.
Přizvání Aurory bylo na hudbě to bylo poznat. Into the Unknown je teď všude a je jasné, že to zamýšleli jako následovníka Let It Go, ale za mě to prostě nemá takový náboj jako původní pecka nebo Show Yourself - geniální. Hodně jsem ocenila i The Next Right Thing, to byla taková ta pravá muzikálová melodie, a Lost in the Woods - to především vizuálně, ani v osmdesátkách snad nedělali takhle osmdesátkový klipy, neskutečný.
Celkově považuju dvojku za minimálně stejně povedenou jako jedničku a to se nestává často.