Bad Times at the El Royale (2018)

"Let me guess. It's some man who talks a lot. He talks so much that he thinks he believes in something. And really just wants to fuck who he wants to fuck. I've seen it enough. I'm not even mad about it anymore. I'm just tired. I'm just bored.
Of men like you.
You think I don't see you for who you really are? A fragile little man. Preying on the weak and lost. I've heard it. And I don't care. I'd rather sit here and listen to the rain."

zdroj: imdb.com

IMDb. Tento film jsem tak nějak zachytila a byla v pokušení, protože mám docela ráda Dakotu Johnson (Emily Summerspring), ale pak jsem na něj zapomněla a připomněl mi to až nedávno tumblr. A jsem za to fakt ráda - Drew Goddard nejen že umí Tarantina líp než Tarantino, ale touhle dobou už je asi jediný, kdo to umí. Nějakým záhadným způsobem bylo Bad Times at the El Royale všechno, co jsem doufala, že bude Once Upon a Time... in Hollywood, a užila jsem si to.

Výše zmíněné Dakotě Johnson šla ta femme fatale moc dobře a celkově mě postava Emily hodně překvapila. Její sestra Rose (Cailee Spaeny) byla naopak absolutně děsivá. Darlene (Cynthia Erivo) měla úplně úžasně v ♦️ a hrozně jsem jí fandila, Cynthia Erivo měla tu roli nádherně prožitou. Hodně mě překvapili s postavou Milese Millera (Lewis Pullman) - jak film postupoval, byl každý záběr na něj a každý dialog víc a víc srdcervoucí, chudák kluk.

Otec Flynn (Jeff Bridges) byl přes to všechno sympaťák a hrozně se mi líbil ten vztah mezi ním a Darlene. Laramie Seymour Sullivan (Jon Hamm) měl konec, který jsem nečekala, a jinak byl naprosto nesnesitelný - i když těžko říct, jak to vlastně bylo. Billy Lee (Chris Hemsworth) byl naprosto úžasný vůdce kultu, protože měl nejen charisma a teatrálnost, ale zároveň hezky prosvítalo, že za tím není nic než primitivní surovost a pořádná dávka narcismu.

Film mě pohltil, byla jsem napjatá až do konce a naprosto spokojená, můžu doporučit.