Marjorie Prime (2017)

"Memory is not like a well that you dip into or a filing cabinet. When you remember something, you remember the memory. You remember the last time you remembered it, not the source. So it's always getting fuzzier, like a photocopy of a photocopy. It's never getting resher or clearer.
So even a very strong memory can be unreliable, because it's always in the process of dissolving."

zdroj: imdb.com

IMDb. Marjorie Prime je jeden z těch filmů, na kterých je velmi dobře poznat, že jsou podle divadelní hry, a byť mě ten příběh zaujal, musím říct, že na divadle bych si ho asi užila víc. Je to jedna z pocitových záležitostí, která po divákovi prostě vyžaduje ponoření, které je možné jenom tam, kde jsou setřeny rozdíly mezi hledištem a jevištěm a mozek je zmanipulovaný myslet si, že jsme součástí příběhu. To pro mě sebelepší film prostě udělat nedokáže.

Jon Hamm (Walter) byl po anotaci hned druhý důvod, proč jsem po tom sáhla, a nezklamal. Jako Prime dokonale vyvolává pocit, že ačkoliv to vypadá jako člověk a mluví jako člověk, je v tom něco nelidského. Jako Walter se objevil jen ve dvou scénách, ale byly krásně emotivní a prožité. (A Jon Hamm v nich byl až hříšně sexy.) Lois Smith (Marjorie) hříšně sexy nebyla, ale toho Alzheimera jsem jí žrala i s navijákem a stejně jako Jon Hamm perfektně vystihla ten rozpor mezi živým člověkem a umělou inteligencí.

Geena Davis (Tess) mě jako živá postava moc nebavila, ale jakmile se z Tess stalo Prime, úplně nádherně zachytila, jak to vypadá, když někdo předvádí emoci, ani by ji cítil, a šel z ní mráz po zádech. Nejvíc mě to dostalo ve chvíli, kdy jí Jon (Tim Robbins) představuje její vnučku Marjorie (Hana Colley). Jona mi bylo z celého děje asi nejvíc líto, protože ač je přirozeností lidského života, že nám umírají lidé, které milujeme, vidět ho v rámci hodiny a půl ztratit tolik bylo brutální a krásně zahrané.

Úplný konec byl prostě jenom znepokojivý a pořád je mi z něj trochu divně. Celkově je Marjorie Prime výborná záležitost s hodně zajímavým námětem, ale jak jsem psala výše, na divadle by mě to asi uspokojilo víc.