Songbird (2018)

"Do you know that story, 'The Tortoise and the Hare'? The tortoise takes a moment. You know, it stops. It takes it's time. And it enjoys the journey. The hare is just- she's off, and she doesn't take a moment to just... look around. To sit in the rain. Under a proper tree."

zdroj: imdb.com

IMDb. Alright Now mi na disku leželo už docela dlouho, přestože Cobie Smulders (Joanne) v indie filmech je většinou dobrá volba. (Cobie Smulders kdekoliv je dobrá volba.) Po shlédnutí mám skoro pocit, že to byl šestý smysl, co mě od toho odrazovalo, protože to nebyla úplně moje krevní skupina.

Myslím, že můj největší problém byl ten pokus o hyperrealismus - za posledních pár let jsem zjistila, že nemám ráda, když knížky, seriály nebo filmy simulují skutečné tempo a nestrukturovanost rozhovorů, mám ráda precizně sestavený příběh a vystavené dialogy, na zbytek si můžu jít sednout do hospody. Až po dosledování jsem si přečetla, že film byl improvizovaný a natočený za necelý týden, což je sice obdivuhodné, ale není to úplně věc, která mě ohromí.

Cobie Smulders byla jako vždycky skvělá, i když hrála takovou havárku. Richard Elis (Pete) byl extrémně sladký a Petea mi bylo chvílemi líto, nicméně cením si, že se nenechal zastrašit, a nedivím se mu, že ztratil trpělivost. Jessica Hynes (Sara) hrála roli, kterou jsem kromě pozadí a moudrého přítele pro Joanne nemohla rozklíčovat a nevím, co si vlastně myslím. Potěšily The Duchess of Quim Holli Dempsey (Tara) a Daisy Haggard (Olivia), u které mě překvapilo, že umí mluvit normálně.

Objektivně nemůžu říct, že by to byl vyloženě špatný film a ani upřímně nelituju, že jsem se na něj podívala, ale provedení prostě nebylo to, co u filmů hledám.