The Little Stranger (2018)

"The first time I saw Hundreds Hall was July 1919. I'd passed by its gates often enough, but never imagined they would open to me, a common village boy. Nothing could have prepared me for the spell it cast that day."

zdroj: imdb.com

IMDb. Někdy tak listuju svým seznamem a divím se, co přesně mě vedlo k tomu chtít vidět zrovna tento film, a někdy je to naprosto jasné. Pro gotická dramata jsem mívala velkou slabost - zvlášť, když se odehrávají na odlehlém chátrajícím panství - a The Little Stranger mi dokázal, že se na tom absolutně nic nezměnilo.

Faradaye (Domhnall Gleeson) jsem na začátku měla za takového toho nespolehlivého, byť racionálního vypravěče, který se do událostí filmu nějak připlete, ale nemohla jsem být dál od pravdy a měla jsem z toho velkou radost. Jak film postupoval, měla jsem z Faradaye čím dál horší pocit, jeho gaslighting lidí okolo - především Caroline (Ruth Wilson) - a jeho fixace na to krachující panství byly upřímně děsivé. Popravdě jsem ho podezřívala, že s rodinou nějak manipuluje, ale ten nadpřirozený konec mě překvapil. Domhnall Gleeson odvedl výbornou práci, protože člověk z něj prostě nemohl spustit oči a skutečně ten příběh nesl. (Plus nevím, jak to udělal, ale dokonce i s tím knírkem byl překvapivě atraktivní.)

Caroline mi bylo od začátku líto - láska k matce a bratrovi a vykřížená loajalita k rodinné úctě ji doslova sevřely v pasti a ten jediný člověk, který jí mohl pomoct uniknout, neměl ten nejmenší zájem jí pomoct. Ruth Wilson jako vždycky předvedla excelentní a srdcervoucí výkon, ale na to už jsem u ní zvyklá. Naopak mě zklamala postava Rodericka (Will Poulter) - trochu jsem doufala, že po tom všem Faradayovi neskočí na lep, ale na druhou stranu kdyby byl skutečně silná osobnost (nebo kdyby ho válka úplně nezničila), děj filmu by vypadal pravděpodobně úplně jinak.

Charlotte Rampling (paní Ayres) měla méně prostoru, než by se mi bývalo líbilo, ale tam, kde ho měla, byla dokonale sugestivní. Zvláštní zmínka patří Oliverovi Zetterstromovi (malý Faraday) a Tipper Seifert-Cleveland (Suki) - obě děcka měla neskutečnou hororovou intenzitu a běhal z nich mráz po zádech, nicméně malému Faradayovi by dal člověk zároveň pětikorunu. Výborný casting a fakt šikovní mladí herci.

Hodně důležitá pro mě byla postava Seeleyho (Richard McCabe), který sice nebyl nijak zvlášť důležitý pro děj, ale krásně ukazoval, že chlapi, co sexuálně obtěžují ženy (a zvlášť mladá děvčata, která jsou jak věkem, tak váhou slova ve značné nevýhodě a často nemají, jak se bránit), to nikdy nemíní jako lichotku - naopak vždycky jsou to jedinci, kteří nemají k ženám žádný respekt a vnímají je jako nižší bytosti, což Seeley potvrzoval každým slovem. Scénáristka Lucinda Coxon to tam nemusela dát, ale dala a za to jsem jí nesmírně vděčná.

The Little Stranger mě drželo od začátku do konce, který byl na mě teda dost doslovný, ale i tak jsem si film nesmírně užila a považuji ho za fakt povedený thriller. Nevím, jestli má smysl číst teď knížku, ale na Sarah Waters jsem měla zálusk už kdysi dávno, takže se po ní možná podívám.