13. června 2020

Vagrant Queen: Season 1

| Season 1 |
_______

"You know what divine lesson I've never really learned? The one where just because I'm queen, I value one life over another. One way or less, some suffer while others prosper. Kind of glad I never got that one down. I'm not playing the hierarchy game."


1.01 A Royal Ass-Kicking - 1.02 Yippee Ki Yay - 1.03 Nobody's Queen - 1.04 In a Sticky Spot - 1.05 Temple of Doom - 1.06 Requiem for the Republic - 1.07 Sunshine Express Yourself - 1.08 No Clue - 1.09 All Old Things Must Pass (Part 1) - 1.10 All Old Things Must Pass (Part 2)

zdroj: imdb.com
Vagrant Queen
mě zaujala napřed názvem a pak faktem, že předlohou není žádný zvlášť profláklý mainstreamový materiál. Hned po prvním dílu bylo jasné, že se nejedná o žádnou tuctovku, a s každou další epizodou, kterou seriál dokazoval, že se nebere vůbec vážně, nebojí se osvědčených klišé a už vůbec ne občas úplně pitomého humoru, si mě získávali víc a víc. Prostě stará, dobrá, vizuálně líbivá scifárna.

Elida (Adriyan Rae) měla tendence na začátku působit jako taková ta plochá drsňačka, ale to se rychle změnilo - z nudného "nikdo mi nerozumí, jsem totiž záhadná" se vyklubal někdo s poněkud omezenými sociálními schopnosti a absolutní absencí iluzí vlivem traumatu, ale dobrým srdcem a odvahou se jím řídit, za což jim dávám plus. Chvilku to trvalo, ale zamilovala jsem si ji. Amae (Alex McGregor) jsem si naopak zamilovala okamžitě a ani jsem to nečekala, chorobně optimističtí lidé jsou mi většinou protivní. Amae to ale měla vyvážené realistickým pohledem na věc, rychlým myšlením a odvahou, takže nebylo co řešit.

Isaac (Tim Rozon) byl naprosto učebnicový otravný side-kick, který mi chvílemi neskutečně lezl na nervy, ale mají plus za to, že z jeho historie neudělali jeho jediný povahový rys, jak se občas stává, ani se jí nepokoušeli omlouvat sviňárny, které udělal. (V tom byli ostatně důslední u všech - ať byla situace jakákoliv, postavy prostě byly zodpovědné za svoje chování.) Další plus pak mají za to, jak daleko tomu ideálu neohroženého mužského hrdiny byl, aniž by budil dojem afektovaného nešiky. Isaac je prostě jen chlápek, který se ocitl v situaci, na kterou nebyl připravený a na kterou prostě nemá povahu, a teď se jen snaží přežít.

Centrální milostná linka byla vyvedená krásně citlivě s ohledem na povahy a uvažování postav a papkala jsem jim to i s navijákem. Miluju, když se i přes očividnou počáteční přitažlivost, která mezi Elidou a Amae rozhodně byla, rozhodnou napřed budovat přátelství a já můžu sledovat všechny ty pokoutné pohledy, letmé doteky a jo, můžu si zase nasadit klaunský nos. (A nesmím zapomenout na Isaaca jako prapůvodního a hluboce věřícího Elida/Amae shippera.)

Co se týče záporáků, tak Admirálové byly až do poslední dvojepizody zcela na periferii, takže si z nich člověk nic moc nevzal, a ani ta poslední epizoda to moc nevylepšila. Lazaro (Paul du Toit) byl typický okázale hlasitý záporák, na kterém je od začátku patrné, že mu někde po cestě přeskočilo. Na začátku mě prostě jen nebavil, ale jak když po Temple of Doom začalo být patrné, že má skutečně konkrétní plán, začal pro mě fungovat a fakt jsem ho neměla ráda, takže ho museli napsat dobře. Jeho historie v All Old Things Must Pass mě nijak zvlášť nedojala, ale pochopila jsem, z čeho vycházel, a závěrečná bitva byla dokonalá.

Ostatních postav si člověk moc neužil, ale vypíchla bych Xevelyn (Bonnie Henna), která měla sice poněkud očekávatelný, ale výborně provedený zvrat; Hatha (Colin Moss), ta obligátní moudrá postava je třeba, ale byl tam fajn zvrat a jeho vztah s Elidou byl hrozně hezký; a Chaze (Steven John Ward), který tam byl jen maličko, ale za toho velkého bráchu v All Old Things Must Pass si zmínit zaslouží (byť to k ničemu moc nebylo).

Epizody byly s většinou součástí celku, ale děj byl členěný a našla se i vata. Kolem a kolem mi to přišlo vyvážené. Vypíchla bych Yippee Ki Yay, protože ta karaoke bitka byla neskutečná; Sunshine Express Yourself, protože je to dokonalý příklad vycpávky, která posunuje děj; a No Clue, protože je to jedna z nejvtipnějších seriálových epizod, které jsem viděla.

Co se týče finálního dvojdílu All Old Things Must Pass, tam je musím pochválit za úvodní scénu prvního dílu, ta byla brilantní a zcela dokonale v kostce vystihla koncept Vagrant Queen, ale fakt mě naštvali s tím cliffhangerem - zaprvé byl předvídatelný, jak jsem psala výš, a za druhé si obecně myslím, že nechávat konec řady otevřený je neefektivní přežitek a vede buď k trapné deeskalaci na začátku další řady (protože scénáristé si často svou snahou šokovat nevyhnutelně nakadí do gatí) nebo ke značnému roztrpčení ve chvíli, kdy už seriál nepokračuje dál.

Přiznám se, že bych hodně brala další řadu, ale nevidím to moc růžově - podle toho, co jsem se dočetla, seriál během vysílání přesunuli do nelukrativního vysílacího času, což je často předzvěst zrušení, a sledovanost taky nebyla nic moc. Budu doufat, protože jde o vtipně natočený kousek bez stereotypních hrdinů, který mi na současném trhu přijde jedinečný, ale velké naděje si nedělám.

EDIT 26/06/20: Zrušeno. Škoda.