5. června 2020

Thomas Harris: The Silence of the Lambs (1988)

“Silence can mock.”

zdroj: wordpress.com
Přestože film je fenomén a vlastně celé to šílenství tak nějak odstartoval, nejsem si jistá, zda jsem ho někdy pořádně viděla do konce. Co se týče knížky, tam jsem si na rozdíl od Red Dragon ani v detailech nepamatovala příběh, byť vím, že jsem to četla. Obecné informace a závěr jsem ale znala, takže jsem si mohla všímat dalších věcí.

The Silence of the Lambs se poslední dobou obecně trochu vnímá jako problematické a to především kvůli Gumbově touze stát se ženou, takže mě upřímně překvapilo, jak razantně nás knížka ujišťuje, že transsexuál není, což je dobře. Na druhou stranu ale Harris neposkytne žádné vysvětlení pro to, co teda Gumb je, a v podstatě ani důvod, proč to dělá - tedy kromě toho, že chce možná vypadat jako jeho máma? Upřímně mi přišlo, že na rozdíl od Dolarhydea byl Gumb trochu nedotažený.

Když ale vezmeme v úvahu, jak moc se knížka soustředí na Lectera, je celkem jasné, co Harris považoval za zajímavější materiál. Hannibal kanibal má v tomto románu mnohem víc prostoru, díky čemuž je dokonale a bez zbytečné romantizace vysvětlená jeho ďábelskost a perverze, čehož si fakt cením. Crawfordova dokonalost byla trochu naředěná záležitostí s Bellou, takže byl vlastně i docela snesitelný, a z jeho vztahu se Starling měl člověk docela dobrý pocit.

Clarice Starling jsem si nechala na konec, protože jsem z ní byla nadšená a zaslouží si vlastní odstavec; byla napsaná velmi uvěřitelně a bez takových těch berliček, pomocí kterých chlapi obvykle píšou ženy - skoro jako by ji míjel mužský pohled. Harris z ní nedělal dokonalou hrdinku s talentem od boha jako z Grahama ani ničí sexuální objekt, nechal ji ale velmi dobře si uvědomovat vlastní postavení - zvlášť v profesi, kterou si vybrala. Nejvíc se mi ale líbilo, jak narativ ( a tím i Starling) - zohlednili, že život prostě není stejný pro všechny ženy, a že občas musíme pracovat na tom, abychom se jedna s druhou mohly ztotožnit.

Celkově mě The Silence of the Lambs díky Starling a větší zaměřenosti na Lectera bavilo, ale myslím si, že Red Dragon byl dějově mnohem čistější.
“Nothing happened to me, Officer Starling. I happened. You can’t reduce me to a set of influences. You’ve given up good and evil for behaviorism, Officer Starling. You’ve got everybody in moral dignity pants. Nothing is ever anybody’s fault.”

“‘When I told that deputy he and I shouldn’t talk in front of a woman, that burned you, didn’t it? […] It was just a smoke. I wanted to get him by himself.’
‘I know that. […] It matters, Mr Crawford. […] Those cops know who you are. They look at you to see how to act.’ She stood steady, shrugged her shoulders, opened her palms. There it was, it was true.”

“I’m not sure you get wiser as you get older, Starling, but you do learn to dodge a certain amount of hell.”

“Life’s too slippery for books, Clarice; anger appears as lust, lupus presents as hives.”

“It’s hard to accept that someone can understand you without wishing you well.”

“Nothing makes us more vulnerable than loneliness, except greed.”

“Problem solving is hunting; it is savage pleasure and we are born to it.”