 |
| zdroj: wordpress.com |
Nebudu lhát, nebyla to taková pecka, jak si pamatuju, na druhou stranu jsem od té doby ale párkrát viděla film a během premiéry dost frčela na seriálu, takže jsem přesně znala celý děj a nebyla ničím překvapená. I když něčím vlastně přece - přítomnost Lectera v celém románu je poměrně slabá, pamatovala jsem si jeho prezenci mnohem silněji.
Nicméně musím říct, že i tak to jako detektivka obstálo - dokonce ke konci, který sem si už přesně nepamatovala a který si seriál udělal po svém, jsem byla i docela napjatá, jak přesně to proběhne. Postavy uvažovaly poměrně logicky a přirozeně (kromě Grahama, jehož celá osobnost je ale v základu deus ex machina a snad v žadné verzi na mě nepůsobil lidsky), nikde tam nebyla vyložená díra a informace byly čtenáři odhalovány zároveň s postavami, takže čtenář neměl pocit, že Harris za účelem navození laciného šoku tahá králíky z klobouku.
Obzvlášť jsem ocenila postavu Reby McClane - v knížce, kde byli pořádně vykreslení prakticky jen Graham a Dolarhyde, vyčnívala jako nakopnutý palec, ale byla psaná způsobem, který mě jako ženu bavil a o kterém si troufám říct, že by nijak zvlášť nepohořšil ani slepce. A co bylo hlavní - ač byla do děje přivedená v pozici té archetypální ženy, která je "jiná než ostatní" a její práce je chápat a převychovat narušeného chlapa, Harris s ní takto vůbec nezacházel. Naopak ji psal jako ženu v nezáviděné situaci, která je cynicky využitá (napřed přes svůj handicap a poté jako nástroj) a jediné, co se od ní čeká, je přežít to pokud možno s co nejmenšími následky, to je všechno. Není důležitá, protože by měla symboliku nebo protože se líbí nějakému chlapovi, ale protože je to lidská bytost, a to je super.
Podobně mě potěšili i s Molly, která - ač primářně bezpečným přístavem a předobrazem Grahamovy utopické idylky - řešila nějaké svoje věci, do kterých Graham nepatřil, a reagovala v souladu s povahou, se kterou byla představená, a hlavně jako matka. Její prioritou nebyl Graham, ale život jejího syna a život její, aby ze syna nebyl úplný sirotek. Nebudu lhát, nijak zvlášť mě nebavila, ale ožila v ní realistická žena a z toho mám radost.
Pozitivně jsem vnímala i stáří knížky - technologie za posledních čtyřicet let neskutečně pokročila, takže cokoliv, co se o ni nějakým způsobem opírá, vyznívá příšerně neaktuálně. Když k tomu připočteme Crawfordovu téměř magickou schopnost všechno zařídit a všem šéfovat, je to naprosto dokonalá historická fikce a ty mám fakt ráda.
Upřímně se těším na The Silence of the Lambs.
“He viewed his own mentality as grotesque but useful, like a chair made of antlers.”
“Speech is never a reliable indicator of how a person writes; you never know.”
“Fear comes with imagination, it’s a penalty, it’s the price of imagination.”
“It seemed to Graham that he had learned nothing in forty years; he had just gotten tired.”
“We don’t invent our natures, Will; they’re issued to us along with our lungs and pancreas and everything else.”
* * *
“To write a novel, you begin with what you can see and then you add what came before and what came after. […] You must understand that when you are writing a novel you are not making anything up. It’s all there and you just have to find it.”
“How seldom we recognize the sounds when the bolt of our fate slides home.”
- Thomas Harris, “Foreword to a Fatal Interview,” 2000