_______
 |
| zdroj: imdb.com |
S Crossing Swords se mi stala taková divná věc - na začátku mi to přišlo vlastně docela uhozené a hloupé, ale buď z nudy nebo spíš z neochoty začít něco, u čeho budu muset přemýšlet, jsem ve sledování pokračovala a nakonec to docela se zájmem dokoukala do konce. Úplně narovinu - je to zhruba někde mezi Another Period a Norsemen a to v nadrženosti i nekorektnosti.
Seriál začíná prakticky uzavřenými epizodami, kterými mě zrovna moc neuhranul, ale zhruba od In the Line of Squire začalo být jasné, že to má nějakou dlouhodobější zápletku a nejen to - postavy a vztahy mezi nimi se vyvíjely, což bylo něco, co jsem od stop motion animáku o dřevěných figurkách bez rukou, které jsou věčně nahé a klejí, upřímně nečekala.
Patrick (Nicholas Hoult) ze začátku působil jako takový ten supersprávný hrdina, co věří ve vlastní bezúhonnost, zatímco dělá hrozné věci, které si ale vždycky šikovně zracinalizuje, a přesně to taky byl, ale postupně si nechává míň srát na hlavu a to je tak nějak podivně sympatické. Král Merriman (Luke Evans) a královna Tulip (Alanna Ubach) jsou oba odpudiví, ale Tulip aspoň ví, že ne je ne a oba se za to nestydí na tolik, že člověk miluje nemít je rád. Blossom (Maya Erskine) mi ze začátku příšerně lezla na nervy, ale nakonec jsem si k ní našla cestu a třeba v The A-Moooo-Zing Race mě vyloženě bavila.
Broth (Adam Pally) je naprosto dokonalý idiot, Blinkerquartz (Seth Green) tam byl příliš málo na to, abych na něj měla nějaký názor, ale seržantka Meghan (Yvette Nicole Brown) mě vyloženě bavila. Sloane (Jameela Jamil) měla zvrat, který jsem nečekala - byť teda spíš protože jsem netušila, že to mám v něčem jako Crossing Swords čekat, než že by to tak promakali - ale líbila se mi. Doufám, že se ještě vrátí. Patrickovi sourozenci - Coral (Tara Strong), Ruben (Adam Ray) a Blarney (Tony Hale) - mi ze začátku lezli na nervy, na tu jejich šikanu Patricka se špatně dívalo, ale jak se posunoval Patrick, našla jsem si cestu i k nim. Kromě Blarneyho teda, fuj.
Z epizod bych vypíchla My Super Sweet Period Party, protože celá ta zápletka s Keeferem (Ben Schwartz) byla neskutečná; Eat Plague Love, protože snad tam jedině mě bavili Patrickovi rodiče a protože Natasha Lyonne (Norah); The A-Moooo-Zing Race pro Rubenův románek v labyrintu; a Unchained Monarchy, protože to bylo překvapivě dobré finále sezóny.
Na začátku bych nevěřila, že to sem napíšu, ale klidně bych to doporučila dál. Pokud vás v prvních pár epizodách neodradí humor, stojí za to dát jim prostor aspoň do poloviny, kde to na sebe konečně začne navazovat - v konečném důsledku se totiž ukáže, že to celé měli promyšlené líp než spousta na první pohled seriózních a umělecky laděných supertemných počinů.
Docela se těším na druhou řadu.
Seriál začíná prakticky uzavřenými epizodami, kterými mě zrovna moc neuhranul, ale zhruba od In the Line of Squire začalo být jasné, že to má nějakou dlouhodobější zápletku a nejen to - postavy a vztahy mezi nimi se vyvíjely, což bylo něco, co jsem od stop motion animáku o dřevěných figurkách bez rukou, které jsou věčně nahé a klejí, upřímně nečekala.
Patrick (Nicholas Hoult) ze začátku působil jako takový ten supersprávný hrdina, co věří ve vlastní bezúhonnost, zatímco dělá hrozné věci, které si ale vždycky šikovně zracinalizuje, a přesně to taky byl, ale postupně si nechává míň srát na hlavu a to je tak nějak podivně sympatické. Král Merriman (Luke Evans) a královna Tulip (Alanna Ubach) jsou oba odpudiví, ale Tulip aspoň ví, že ne je ne a oba se za to nestydí na tolik, že člověk miluje nemít je rád. Blossom (Maya Erskine) mi ze začátku příšerně lezla na nervy, ale nakonec jsem si k ní našla cestu a třeba v The A-Moooo-Zing Race mě vyloženě bavila.
Broth (Adam Pally) je naprosto dokonalý idiot, Blinkerquartz (Seth Green) tam byl příliš málo na to, abych na něj měla nějaký názor, ale seržantka Meghan (Yvette Nicole Brown) mě vyloženě bavila. Sloane (Jameela Jamil) měla zvrat, který jsem nečekala - byť teda spíš protože jsem netušila, že to mám v něčem jako Crossing Swords čekat, než že by to tak promakali - ale líbila se mi. Doufám, že se ještě vrátí. Patrickovi sourozenci - Coral (Tara Strong), Ruben (Adam Ray) a Blarney (Tony Hale) - mi ze začátku lezli na nervy, na tu jejich šikanu Patricka se špatně dívalo, ale jak se posunoval Patrick, našla jsem si cestu i k nim. Kromě Blarneyho teda, fuj.
Z epizod bych vypíchla My Super Sweet Period Party, protože celá ta zápletka s Keeferem (Ben Schwartz) byla neskutečná; Eat Plague Love, protože snad tam jedině mě bavili Patrickovi rodiče a protože Natasha Lyonne (Norah); The A-Moooo-Zing Race pro Rubenův románek v labyrintu; a Unchained Monarchy, protože to bylo překvapivě dobré finále sezóny.
Na začátku bych nevěřila, že to sem napíšu, ale klidně bych to doporučila dál. Pokud vás v prvních pár epizodách neodradí humor, stojí za to dát jim prostor aspoň do poloviny, kde to na sebe konečně začne navazovat - v konečném důsledku se totiž ukáže, že to celé měli promyšlené líp než spousta na první pohled seriózních a umělecky laděných supertemných počinů.
Docela se těším na druhou řadu.