You see yourself and you think fuck this shit."
1.01 Episode 1 - 1.02 Episode 2 - 1.03 Episode 3 - 1.04 Episode 4 - 1.05 Episode 5 - 1.06 Episode 6 - 1.07 Episode 7 - 1.08 Episode 8
 |
| zdroj: imdb.com |
The End of the F***ing World jsem chtěla vidět, protože jsem věřila, že je to postapo, a ze stejného důvodu jsem to zároveň i oddalovala, protože letošní rok prostě nevytváří podmínky si ten žánr užít. Jsem ale zvyklá pouštět si věci ke kreslení a jelikož jsem to měla na seznamu a epizody jsou jen půlhodinové, došla na to konečně řada. Není to postapo a na to, že je to o dvou puberťácích, mě to překvapivě hodně bavilo.
James (Alex Lawther) mě ze začátku moc nebral - začínám se dostávat do fáze, kdy přestávám chápat, proč tak protěžujeme psychopaty, když nemají emoce a jsou tak nejmíň zajímavými postavami obecně - ale jak se příběh rozvíjel, postupně ožil, zamilovala jsem si ho a na konci mi ho bylo líto stejnou měrou, jakou jsem ho obdivovala. Projít tím vším v tak nízkém věku je masakr, ale když se k tomu přičte jeho dětské trauma, je to fakt nálož.
S Alyssou (Jessica Barden) podle mě začali trochu stereotypněji, byla typický afektovaný puberťák, který vyšiluje, protože špatně zvládá svého nevlastního otce, a idealizuje si toho biologického i přesto, že rodinu opustil. Chvílemi mě fakt otravovala, ale pak jsem si vždycky vzpomněla na to, jak se k ní choval její nevlastní otec a že je taková, protože doslova nemá funkční model, podle kterého by mohla odvozovat hodnoty a modelovat chování, a změnila jsem názor. Nakonec jsem ji měla ráda stejně jako Jamese a bylo mi jí líto možná ještě o trochu víc.
Co se týče dospělých, trochu mi to celé připomínalo A Series of Unfortunate Events v tom, že dospělí, kterými byli James a Alyssa obklopení, byli s jedinou výjimkou buď bezradní, neschopní nebo predátoři a jelikož na nich byli ti dva závislí, dá se docela dobře chápat, proč utíkali. Zatímco Jamesův otec (Steve Oram) byl jen bezradný a neschopný komunikovat, Alyssa na tom byla trochu hůř - její nevlastní otec (Navin Chowdhry) byl verbální tyran, manipulátor a budoucí sexuální predátor, její biologický otec (Barry Ward) neschopná vyčůraná smažka (ačkoliv jeho image a přízvuk se mnou dělaly divné věci), a její matka (Christine Bottomley) uťápnutá šikanovaná žena, která se zbaběle stavěla na stranu manžela místo na stranu dcery.
Po cestě pak prakticky nenarazili na nikoho jiného než úchyla (Geoff Bell) a ještě většího úchyla Clivea Kocha (Jonathan Aris), což se jim stalo osudné, a na stopě jim byla netečná policistka (Wunmi Mosaku), která chce jen nasadit klepeta a mít padla a jakýkoliv motiv nebo okolnosti činu jí jsou poměrně ukradené, což ji v mých očích dělá neschopnou dělat svou práci pořádně. Jejím protipólem a tou výše zmíněnou výjimkou v tomto výčtu je Noon (Gemma Whelan), která jako jediná vykazuje nějaké známky empatie, snahu situaci přijít na kloub a skutečně pomoct těm, kterým je třeba pomoct, a je za svoje dobré skutky po zásluze potrestána.
Celkově se mi hrozně líbil způsob vyprávění, kdy James i Alyssa vnitřním hlasem komentují, co se děje a nad čím uvažují, což dává kontext jejich činům a dělá z toho skoro literární zážitek. Byly momenty, kdy jsem se smála nahlas, pro fandy černého humoru tam bylo pár pěkných záseků. Konec poněkud ztrácí na efektivitě ve chvíli, kdy vím, že je druhá řada, na druhou stranu jsem za ni vděčná, protože to fakt nebylo, jak bych si přála, aby ten příběh končil.
James (Alex Lawther) mě ze začátku moc nebral - začínám se dostávat do fáze, kdy přestávám chápat, proč tak protěžujeme psychopaty, když nemají emoce a jsou tak nejmíň zajímavými postavami obecně - ale jak se příběh rozvíjel, postupně ožil, zamilovala jsem si ho a na konci mi ho bylo líto stejnou měrou, jakou jsem ho obdivovala. Projít tím vším v tak nízkém věku je masakr, ale když se k tomu přičte jeho dětské trauma, je to fakt nálož.
S Alyssou (Jessica Barden) podle mě začali trochu stereotypněji, byla typický afektovaný puberťák, který vyšiluje, protože špatně zvládá svého nevlastního otce, a idealizuje si toho biologického i přesto, že rodinu opustil. Chvílemi mě fakt otravovala, ale pak jsem si vždycky vzpomněla na to, jak se k ní choval její nevlastní otec a že je taková, protože doslova nemá funkční model, podle kterého by mohla odvozovat hodnoty a modelovat chování, a změnila jsem názor. Nakonec jsem ji měla ráda stejně jako Jamese a bylo mi jí líto možná ještě o trochu víc.
Co se týče dospělých, trochu mi to celé připomínalo A Series of Unfortunate Events v tom, že dospělí, kterými byli James a Alyssa obklopení, byli s jedinou výjimkou buď bezradní, neschopní nebo predátoři a jelikož na nich byli ti dva závislí, dá se docela dobře chápat, proč utíkali. Zatímco Jamesův otec (Steve Oram) byl jen bezradný a neschopný komunikovat, Alyssa na tom byla trochu hůř - její nevlastní otec (Navin Chowdhry) byl verbální tyran, manipulátor a budoucí sexuální predátor, její biologický otec (Barry Ward) neschopná vyčůraná smažka (ačkoliv jeho image a přízvuk se mnou dělaly divné věci), a její matka (Christine Bottomley) uťápnutá šikanovaná žena, která se zbaběle stavěla na stranu manžela místo na stranu dcery.
Po cestě pak prakticky nenarazili na nikoho jiného než úchyla (Geoff Bell) a ještě většího úchyla Clivea Kocha (Jonathan Aris), což se jim stalo osudné, a na stopě jim byla netečná policistka (Wunmi Mosaku), která chce jen nasadit klepeta a mít padla a jakýkoliv motiv nebo okolnosti činu jí jsou poměrně ukradené, což ji v mých očích dělá neschopnou dělat svou práci pořádně. Jejím protipólem a tou výše zmíněnou výjimkou v tomto výčtu je Noon (Gemma Whelan), která jako jediná vykazuje nějaké známky empatie, snahu situaci přijít na kloub a skutečně pomoct těm, kterým je třeba pomoct, a je za svoje dobré skutky po zásluze potrestána.
Celkově se mi hrozně líbil způsob vyprávění, kdy James i Alyssa vnitřním hlasem komentují, co se děje a nad čím uvažují, což dává kontext jejich činům a dělá z toho skoro literární zážitek. Byly momenty, kdy jsem se smála nahlas, pro fandy černého humoru tam bylo pár pěkných záseků. Konec poněkud ztrácí na efektivitě ve chvíli, kdy vím, že je druhá řada, na druhou stranu jsem za ni vděčná, protože to fakt nebylo, jak bych si přála, aby ten příběh končil.
2.01 Episode 1 - 2.02 Episode 2 - 2.03 Episode 3 - 2.04 Episode 4 - 2.05 Episode 5 - 2.06 Episode 6 - 2.07 Episode 7 - 2.08 Episode 8
 |
| zdroj: imdb.com |
Přiznám se, že jsem měla výhrady k postavě Bonnie (Naomi Ackie), především protože jsem si nedokázala představit, že by to hovado Clivea Kocha mohl někdo upřímně milovat, ale vykreslili ji tak, že jsem jim to sežrala i s navijákem. Nad Bonniiným životem se srdce svíralo, všechno do sebe naprosto hrozivě zapadalo a na konci mi jí bylo líto ze všech nejvíc, ačkoliv měla v ději pozici záporáka, protože Alyssa i James mají šanci se z toho dostat a žít celkem spokojený život, zatímco Bonnie stráví život buď na psychiatrii (v tom lepším případě) nebo ve vězení (v tom horším).
Měla jsem radost z toho, jak to pro hlavní duo dopadlo a že James vyvázl jak bez testu natvrdo, tak víceméně bez trvalých následků, ale hodně mě překvapilo, že ti dva nebyli okamžitě odlifrovaní k psychologovi a že se s tím museli prát sami. V tomto kontextu to James schytal mnohem hůř, protože přišel o jediný podpůrný systém, který měl (možná jsem v ten moment na obrazovku zařvala "to snad ne!", ale dokázat mi to nemůžete), a tím i zázemí, na druhou stranu to Alyssino nikdy ani neexistovalo a nezměnilo se to ani když matku opustil její manžel, takže na tom oba byli dost podobně.
Obecně jsem toho názoru, že dva lidé se stejnými nevyšetřenými problémy by měli jít od sebe, protože jejich spojení patrně povede jen k utvrzování se v racionalizacích škodlivého chování a nezdravých kompenzačních metodách, ale příběh Alyssy a Jamese je specifický v tom, že mají společnou zkušenost, díky které jsou jenom oni schopni toho druhého pochopit, a že nikdo v jejich okolí očividně nemá v hlavě dost koleček na to, aby je čapl za flígr a dotáhl k psychologovi, takže ve chvíli, kdy chtějí pocit zázemí a pochopení, jsou odkázaní jeden na druhého. A to je prostě hrozně smutné.
Kromě Bonnie přibyli prakticky jen Alyssina nevlastní teta Leigh (Alexandria Riley), která sice oplývala empatií, ale žádné zásadní rodičovské vedení poskytnout neuměla, a Todd (Josh Dylan), lehce natvrdlý, ale milý kluk, kterého si Alyssa vezme jenom aby ze svatby utekla, protože očividně ani její vyšinutá matka, ani Leigh nemají dost mozkových buněk na to, aby jí to ukvapené rozhodnutí tak brzo po zásadním traumatu rozmluvily.
Celkově se druhá řada nesla v podobném duchu jako první, jen černého humoru o dost ubylo, což z toho dělalo "jenom" drama a to mě, přiznám se, trochu zklamalo. Na druhou stranu to ale vždycky bylo primárně drama, takže to můj zážitek ani hodnocení nijak zásadně neovlivnilo.
Podle autorky Charlie Covell třetí řada nebude, což je dobře, protože pro to, aby fungovala, je zapotřebí nějaký konflikt a to je to poslední, co bych chtěla znovu vidět. Chci si představovat, že Alyssa a James spolu v klidu žijí v domě po jeho otci, hojí se a pracují na sobě, a jsou tak šťastní, jak jen v dané situaci můžou být, a chci to mnohem víc než další epizody.
Ale byla to super jízda a seriál můžu vřele doporučit.