31. srpna 2020

The Rental (2020)

"I'm not saying we can't get away with it, I'm saying I don't want to get away with it. I'm not gonna live the rest of my life, knowing that we killed some guy and didn't do anything about it."

zdroj: imdb.com
IMDb. Byly doby, kdy jsem si vybírala filmy výhradně kvůli obsazení a často mě nezajímala ani anotace, ani žánr. Nebyl to nijak zvlášť efektivní přístup, protože mě vystavil filmům, o jejichž existenci jsem nepotřebovala vědět, natož abych je kdy potřebovala vidět, a byť jsem od toho z větší části upustila, občas ještě uklouznu. Někdy to dopadne dobře a já objevím skrytý klenot a někdy je to The Rental.

Aby nedošlo k mýlce, ten film sám o sobě v rámci svého žánru asi není nijak zvlášť špatný, ale jelikož je to "slasher" a ty bytostně nesnáším, nejsem schopná to objektivně posoudit. Slasher filmy nejsou postavené na ničem jiném než na naprosto zbytečném a nesmyslném násilí a jejich fandové je hájí tím, žE tAkOvÉ nÁsIlÍ vE sVé PoDsTaTě Je, jenomže ono není. Každý násilný čin má svoje odůvodnění, i když je často jen v agresorově hlavě, a nezabývat se jím je líné a upřímně řečeno nudné. Dokonce u průkopník žánru "psychopati vraždí a jejich řádění nemá žádný smysl" Truman Capote musel do své knížky přimíchat kompletní příběh života obou vrahů, protože si uvědomoval, že jakmile odezní ten šok z jejich jednání, bez motivace a jakékoliv další přidané hodnoty zůstane jen nebetyčná nuda.

Nejhorší na tom celé bylo, že The Rental nezačal jako slasher. Na začátku je to poměrně pomalý, ale atmosferický thriller s neznámým pachatelem ovlivňujícím život čtyř lidí ve víkendovém Airbnb, kteří mají mezi sebou nedořešené vztahy a jejichž situace záhy docela brutálně vyeskaluje. Ve chvíli, kdy přišla řada na rozuzlení, se to ale proměnilo v naprosto klasický slasher, smazalo jakýkoliv smysl a jako diváka mě úplně připravilo o katarzi, což je taky ten hlavní důvod, proč jsem tím filmem tak zklamaná.

Alison Brie (Michelle) byla mým hlavním lákadlem a nezklamala, Michelle mi bylo jako jediné upřímně líto. Na konci u ní sice vyhrála uražená ješitnost nad morálním kompasem, ale kdo ví, co by udělala, kdyby dostala šanci skutečně uniknout. Dan Stevens (Charlie) byl mým druhým lákadlem (především v kombinaci s Alison Brie) a musím říct, že hrál naprosto dokonalého přizdisráče. Už v začátku, kdy se Charlie odmítal zastat bezpráví, kterého byl svědkem, věděl divák, s kým má tu čest, ale jakmile začalo být v průběhu filmu jasné, co všechno je schopný udělat jen, aby umlčel černé svědomí, dosáhl na novou úroveň, a Dan Stevens byl dokonale přesvědčivý.

Jeremy Allen White (Josh) hrál poměrně zajímavou roli; Josh byl představen jako taková ta černá ovce, kdy máme Charlieho skoro až litovat, že má tohle za sourozence, ale v průběhu děje začne být víc než jasné, že on jediný skutečně vidí, že Charlie není taková hvězda, za jakou se dělá, jen má tak odpálenou důvěryhodnost, že jeho pochybnosti nepadají na úrodnou půdu. Sheila Vand (Mina) hrála postavu, která mi lezla na nervy asi nejvíc, protože celkem rychle začalo být jasné, že je s Joshem především protože ho na rozdíl od Charlieho může mít a protože jí lichotí, jak se za ni pere, což je něco, co od Charlieho očekávat nemůže. Nemám ráda, když lidi využívají lidi, ať už vědomě nebo ne, a nebyla jsem schopná s ní soucítit tak jako s Joshem nebo Michelle.

Je nesmírná škoda, že si vybrali ukončit to tak, jak to ukončili (a ve chvíli, když si uvědomím, jak vystavěli vztahy a konflikty mezi postavami, není možné nepoznamenat, že to byl extrémně líný závěr, který je zbavil nutnosti sníst, co si nadrobili), protože to fakt mohl být zajímavý thriller říznutý dramatem. Takhle ani nevím, jestli bych to doporučila fandům slasherů, protože se podle mě budou většinu filmu nevyhnutelně nudit.

To je tak, když chce někdo být jedním zadkem na dvou hodech - nakonec se nesedí dobře nikomu.