Booksmart (2019)

"For someone who has no idea what they're doing you kind of know what you're doing."

zdroj: imdb.com

IMDb. Líbí se mi, jak sem vždycky napíšu, že nemám ráda americké filmy o puberťácích, a následně přihodím pár recenzí na americké filmy o puberťácích jako správný pokrytec. Nevím, jak k těm filmům na seznamu přicházím, ale prostě se to opakovaně děje. Každopádně mám dvě dobré zprávy - za prvé to vypadá, že víc už jich na seznamu k tomuto datu nemám, a za druhé nebylo Booksmart vůbec špatné, vlastně jsem se hodně bavila.

Beanie Feldstein (Molly) u mě rychle stoupá v oblibě, na rozdíl od svého bráchy nedělá trapnohumor a fakt mě baví. Molly byla taková Rory Gilmore bez té spratkovitosti, což fungovalo skvěle. Kaitlyn Dever (Amy) neznám, ale Amy mě bavila, byla takové míň radikální uzemnění pro Molly. Nejvíc se mi ale líbilo, jak ty dvě fungovaly dohromady, i přes ten nevyhnutelný velký konflikt, na kterém tento typ filmů běží. Na konci jsem byla regulérně dojatá.

Skutečnou hvězdou filmu pro mě ale byla Billie Lourd (Gigi), její podivně moudrá, naprosto nepříčetná Gigi a Gigiin vztah s Jaredem ("No one in this entire school knows me at all. Except Gigi. She's a sad person, you know? And yeah, she may be a little nuts, but she's the most loyal person I've ever met."). Na Jareda (Skyler Gisondo) samotného připadl úděl takového toho patentovaného divnokluka, o kterém se nakonec ukáže, že je úplně normální, ale jeho odůvodnění pro to, jak se chová, a neschopnost poradit si s životní fází, kterou do jisté míry přerostl, se mě fakt dotkly, výborný.

Na Hope (Diana Silvers) pěkně ukázali, že mezi radikální upřímností a chováním se jako debil je tenká hranice a že lidi, co se považují za to první, jsou většinou to druhé; s Annabelle (Molly Gordon) mě překvapili ("You know what the worst part is? All the fucking girls call me that, too. I knew, like, [the guys] would say stupid shit. I just... I didn't think the girls would, too."), upřímně jsem čekala takovou tu patentovanou mean girl. Musím říct, že ten film celkově se buď vyhnul typickým šablonám a kategoriím postav nebo je naopak adresoval a stavěl na hlavu, díky čemuž byly i malé role poměrně plastické, což bylo super. (Plus se úplně vyvarovali kategorie "hustodémonsky krutopřísný borec, co se k hlavní hrdince chová jako kretén, protože je do ní vlastně zamilovaný", což bych ráda připsala ženskému scénáři a režii, ale Mindy Kaling mi nedávno připomněla, že i ženské jsou na vině, takže to neudělám.)

Film byl poměrně "nezatížený" dospěláky s pár čestnými výjimkami, které tvořila slečna Fine (Jessica Williams), jejíž jméno jsem nebyla schopná slyšet bez okamžité audio vzpomínky na Fran Drescher / Magdalenu Reifovou, nicméně mě bavila; ředitel Brown / Lyft řidič Jordan (Jason Sudeikis), jehož role poukazovala na naprosto tristní stav amerického školství, a Pat (Mike O'Brien), jehož jediná scéna mě málem zabila. Potěšily Lisa Kudrow (máma Amy) a Maya Rudolph, byť tam byl jen její hlas.

Jak jsem psala výš, scénář byl jak psaný ženami, což bylo podle mě hodně poznat, a jako svůj debut ho režírovala Olivia Wilde, kterou jsem dosud znala jen jako herečku, takže mě hodně příjemně překvapila. Zkrátka a dobře, film mi přišel překvapivě dobrý, rozhodně jeden z nejlepších tohoto žánru, a můžu směle doporučit dál.

(Můžeme prosím všechny, co se aktivně podíleli na tom, že film šel do české distribuce pod názvem "Šprtky to chtěj taky", zavřít na chvilku do chládku, aby měli čas zpytovat svědomí? Jsem otřesená.)