_______
“We are going to Apollo 13 the shit out of this.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Steve Carell (generál Mark R. Naird) hrál přesně to, co umí nejlépe - absolutního troubu, u něhož pod egem prosvítá dobré srdce a překvapivý morální kompas, a šlo mu to výborně. John Malkovich (doktor Adrian Mallory) dostal rovněž roli na tělo a ta váhavá bromance mezi Mallorym a Nairdem byla skutečným srdcem seriálu. Tawny Newsome (kapitán Angela Ali) hrála mou nejoblíbenější postavu, ten přerod od Nairdova osobního pilota, jejíž jedinou definicí je, že mu vzdorovala, na první černou astronautku, mě fakt bavil.
Byť mívám zpravidla problém s tím rodinným úhlem, Nairdovic famílie byla naprosto geniální. Ten fakt, že nám nikdy neřekli, za co Maggie (Lisa Kudrow) sedí (ale jelikož dostala čtyřicet let, dá se domyslet, co asi musela udělat), byl prakticky geniální, a všechny její scény byly za moc. Erin (Diana Silvers) byla překvapivě stravitelná puberťačka, jejímuž chování jsem většinou rozuměla, a líbily se mi její scény s Angelou a Tabnerem (Spencer House).
Trochu zklamaná jsem byla prostorem, který zabíral Fuck Tony Scarapiducci (Ben Schwartz), vtip té přezdívky se rychle opotřeboval (byť vyřčená z Malloryho úst si ten půvab udržela déle než u ostatních), protože mě docela nudil. Ve chvíli, kdy jsme se všichni zasmáli tomu, že je to zjevná parodie na maskota Trumpovy vlády, tam už nebylo nic moc nad sitcomový standard. Fungoval pro mě prakticky jen jako protipól Brada (Don Lake), který mě mimochodem svými hláškami, jednoduchými (občas až prostoduchými), ale efektivními, docela zabíjel.
Z dalších postav musím zmínit doktora Chana Kaifanga (Jimmy O. Yang), Malloryho pobočníka, který mi ze začátku přišel jen jako takový ten náhodný generátor hlášek na pozadí, ale jakmile ho dali dohromady s Angelou, začal mít osobnost a našla jsem si němu cestu. Kapitán Yuri Telatovich (Alex Sparrow) si zaslouží zmínit především jako neskutečně napálená karikatura Rusáka, jejíž hlášky stojí za to, a Pella Bhat (Aparna Nancherla) jako absolutní úkaz, jejíž přítomnost v ději i slova, která jí padala z pusy, byly naprosto nevysvětlitelné, ale jsem ráda, že tam byla.
Nairdovo kolegium velitelů, odhodlané šikanovat ho za každou cenu, šlo docela na sílu a scény tam víc chtěly být vtipné než aby byly. Nejvíc mě v tomto ohledu zklamali s Jane Lynch šéfující námořnictvu, jejíž hlavní "vtip" byl v odmítání se definovat genderem, čímž se prakticky definovala genderem, což u mě moc nepadlo na úrodnou půdu. Na druhou stranu, Patrick Warburton (generál Dabney Stramm) jako šéf mariňáků mě totálně rozbíjel. Ministr obrany (Dan Bakkedahl) a šéf letectva Noah Emmerich (generál Kick Grabaston) balancovali na té tenké hranici mezi satirou a realitou, protože jediný pohled na zahraniční politiku Spojených států ukazuje, že tam takoví lidé reálně musí být, a tomu už se jde smát těžko.
Humor Space Force se ale vůbec hojně opíral o satiru současné americké politiciké situace, což nevyhnutelně znamená, že pokud nejste Američan a neorientujete se, pravděpodobně se nepobavíte. Pokud se orientujete, je celkem jasně vidět, na čí straně scénáristé stojí, protože postavy jako AYC (Ginger Gonzaga), Pitosi (Concetta Tomei) a Schugler (Alan Blumenfeld) se svým zdrojovým materiálem pracují velmi něžně.
Co se týče epizod, tam bych vypíchla především Save Epsilon 6!, protože všechny scény s tím šimpanzem byly tak dokonale bizarní, že jsem se smála od začátku do konce (RIP, Theodore); Lunar Habitat, protože Nairdova duševní introspekce byla krásně zahraná a všechno s návrhem uniforem bavilo; The Spy, protože jak hon na špiona, tak Malloryho song byly k nezaplacení; Conjugal Visit, protože Chan a Angela; a Proportionate Response, protože ty scény v helikoptéře byly za moc.
Zatím nevím o tom, že by byla schválená druhá řada, ale přála bych si ji, protože něco, co má za úkol být jenom blbé a pobavit, mi v repertoáru docela chybělo, a zajímá mě rozuzlení toho cliffhangeru. (Plus nebudu lhát, Vrátkař ve mně byl několikrát něžně probuzen z hibernace.)