Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ (Le Petit Prince, 1943)

„Když chce člověk být duchaplný, stává se, že trochu zalže.“

zdroj: cbdb.cz

Malý princ je jedna z těch knížek, kterou snad všichni kolem mě četli od dětství, jenom já o ni prakticky nezavadila. Teprve to množství vytetovaných lišek, růží a beránků na Instagramu mě donutilo konečně se po tom vážně podívat a téměř na prahu třicítky si knížku konečně přečíst. Byla jsem docela nepříjemně překvapená tím, že absolutně nedostála té pověsti, která ji předchází.

Takhle - bavilo mě to, přečetla jsem to za jeden večer a upřímně se u toho na konci dojala, ale žádnou dosud nepoznanou hlubokou pravdu jsem v tom neobjevila. Velký podíl na tom má i to, že ty nejhezčí fráze (vypsané níže) dospělý člověk na internetech pravděpodobně potkal ocitované do omrzení ve všech jazycích světa, čímž prostě ztrácí na síle, jelikož nejsou samy o sobě nijak vytržené z kontextu, kontext scény většinou stojí na nich.

A byť se považuju za někoho, kdo si umí užít dobrý film pro děti (byť je občas zbytečně pitvá), podle mě hodně rozhodl i fakt, že jsem knížku nikdy nečetla ve věku, kdy jsem začala pořádně objevovat (a pokoušet se replikovat) metafory a symbolismus. Jako čerstvě náctiletá bych patrně měla oči navrch hlavy, ale jako dospělá už jsem asi viděla a četla příliš na to, abych si ze sem tam trochu afektovaných metafor sedla na zadek.

Nicméně moudrý je ten, kdo dokáže i komplikované koncepty úspěšně vysvětlit mladým mozkům a byť nemůžu posoudit, co bych si z toho z mladého věku vzala já, musí existovat důvod, proč je to takový kult a lidé si to přenášejí až do dospělosti. Nemyslím si ale, že je to něco, co by rozhodně musel číst každý a kdo to neudělá, má nějakým způsobem nedoplněné vzdělání nebo o hodně přichází, tak zásadní mi to vskutku nepřišlo.

Navzdory lehce nenaplněným očekáváním ale Malý princ rozhodně zůstane v mé knihovně, protože pokud někdy existovala vyloženě krásná knížka (myšlenkou i provedením), je to tahle.

„Od lidí se musí vyžadovat jen to, co dokážou splnit. Autorita spočívá především na rozumu. Když přikážeš svému lidu, aby se vrhl do moře, nastane revoluce.“

„Tak budeš soudit sám sebe. To je těžší. Je mnohem těžší soudit sám sebe než jiné. Jestli se ti to podaří, budeš opravdu moudrý.“

„Tohle je mé tajemství. Je velmi jednoduché. Vidíme dobře jen srdcem. Důležité je to, co je pro oči neviditelné. Tvá růže je tak důležitá proto, že jsi jí věnoval tolik času. Lidé tuhle pravdu zapomněli. Ale ty na ni zapomenout nesmíš. Navždy budeš zodpovědný za všechno, co sis ochočil. Jsi zodpovědný za svou růži.“

„To, co dělá poušť krásnou, je skutečnost, že někde schovává studnu.“

„Riskujete, že budete trochu plakat, když se necháte ochočit.“