The End of the Affair (1999)

"You see, Maurice, never make a promise. You may have to keep it."

zdroj: imdb.com

IMDb. The End of the Affair už jsem viděla před lety, ale protože jsem si nedávno znovu přečetla knížku, na kterou jsem se po letech dívala úplně jinak, řekla jsem si, že by nebylo špatné testu času podrobit i film. Po shlédnutí musím říct, že prošel.

The End of the Affair je jedna z těch vzácných adaptací, která zachovává nejen děj a pointu knížky, ale i velkou část dialogů. Prakticky jediné, k čemu mám vyloženě výhrady, je ta poslední půlhodina, kterou si zcela smysleli a která pro mě nic podstatného nepřidala, akorát protáhla stopáž. Žensky jsem trochu zklamaná z toho, že se film ani nepokusil charakter Sarah trochu rozvinout, Julianne Moore umí víc než ten plochý objekt Bendrixovy lásky, kterou Sarah je, nicméně lidsky jsem uvítala, že film dělá Bendrixe mnohem stravitelnějšího; jeho největší krutosti, které odhaluje ich-forma knížky, taky zůstaly skryty. (Samozřejmě změn je tam víc, ale žádná další není nijak podstatná pro postavy nebo pro děj a některé mi přišly jako vylepšení.)

Ralph Fiennes (Bendrix) byl v devadesátkách a ranných dvoutisícovkách na vrcholu své mužné moci a je to jeden z těch chlapů, kterým mimořádně lichotí móda první poloviny dvacátého století, takže tady mě rozhodně nemohl zklamant. (Naopak, ani by se nemusel ptát). Mimoto umí Ralph Fiennes naprosto nádherně trpět očima, což bylo pro Bendrixe ideální. Myslím, že nemohli vybrat nikoho lepšího. Jak už jsem psala výš, Julianne Moore (Sarah) má podle mě arzenál na mnohem komplikovanější role a tady byla dost podvyužitá, nicméně s Ralphem Fiennesem měli neskutečnou chemii a věřila jsem jim tu vášeň i lásku. The End of the Affair má obecně jedny z nejhezčích (byť správně filmově přepálených) milostných scén (ta na schodech?!), přes to nejede vlak.

Stephen Rea (Henry Miles) byl krásně citlivý Henry, Ian Hart (Parkis) úplně přesně vystihl podstatu Parkise a Jason Isaacs (Smythe) jako kněz? Ale já ještě nemám narozeniny! Kulisy byly dobře vybrané, protože dění jen dotvářely, nebyly použité k vlastní výpovědi, což by příběhu tak, jak byl nastavený, nelichotilo, a kostýmy byly naprosto brilantní: čtyřicáté roky jsou moje oblíbené módní období a chci všechny boty, které na sobě měla Sarah.

Celkově je podle mě The End of the Affair jedna z nejlepších adaptací z hlediska přesnosti, ale jakýkoliv jiný pohled na věc nebo nová interpretace se od toho čekat nedá, tudíž je to podle mě ideální prakticky jen pro ty, co si knížku nepamatují a nechce se jim číst znovu, nebo pro ty, kteří se skutečně zamilovali do jejího příběhu. (Plus ještě pro ty, jimž Ralph Fiennes v raných dvoutisícovkách otřásl světem, ale mám pocit, že takových nás už moc není.)