 |
| zdroj: simonandschuster.co.uk |
Na vině je podle mě typický způsob vyprávění 19. století, kdy jeden vypravěč něco vypráví dalšímu a ten pak čte dopisy nebo deníky nebo vypráví, co mu vyprávěl někdo další, díky čemuž se tam hromadí nespolehliví vypravěči a za druhé to klade důraz na prožitky těch nejmíň zajímavých lidí. Utterson v podstatě nemá žádnou osobnost - víme o něm akorát, že je skromný a čestný, tudíž prakticky nic - a jeho vyšetřování se (aspoň na druhé čtení) hrozně táhne, abychom se na závěr ani nedozvěděli, co si o tom celém vlastně myslí.
Skutečně zajímavá pro mě knížka začala být až ve chvíli, kdy se vyprávění dostane k Jekyllovu doznání, ale je to vyprávěné letem světem a kromě patosu hrozně odosobněle. Stevenson přišel s příběhem, který mu dával příležitost vyprávět plíživý, hrůzný příběh člověka, který v honbě za touhou chovat se jako absolutní hovado naprosto bez následků začne ztrácet nejen kontrolu nad vlastním tělem, ale celou identitu, a vybral si vyprávět to tím nejnudnějším možným způsobem - jako detektivku, ve které ústřední postava nakonec vůbec nic nevyřeší a musí to dostat naservírované na stříbrném podnosu.
Když ale odmyslíme z mého pohledu poměrně nešťastně pojatý příběh a autorův styl (který je na opačné straně spektra od pro mě chvílemi možná až příliš květnatého Wildea), premisa je pořád dobrá a stále si stojím za tím, že to tematicky naprosto doplňuje The Picture of Dorian Gray - svědomí je internalizovaná sociální hanba, která není strážcem morálky, pouze nutí amorální jedince žít dvojí život. Budiž nám aspoň útěchou, že Jekyll - stejně jako Gray - za své činy nakonec zaplatil.
Celkově jsem ráda, že jsem si to přečetla znovu a že to mám v knihovně, ale jestli si to kdy znovu přečtu je díky stručnosti románu a jeho neexistující napínavosti pro všechny, kteří znají rozuzlení, docela diskutabilní. (Naštěstí to nezabírá moc místa.) Je to ale jedna z těch klasik, která nezestárla špatně a za jedno přečtení a zamyšlení určitě stojí.
“You must suffer me to go my own dark way. I have brought on myself a punishment and a danger that I cannot name. If I am the chief of sinners, I am the chief of sufferers also. I could not think that this earth contained a place of sufferings and terrors so unmanning.”
“It is one thing to mortify curiosity, another to conquer it.”
“It was on the moral side, and in my own person, that I learned to recognize the thorough and primitive duality of man.”
“I have been made to learn that the doom and burthen of our life is bound for ever on man’s shoulders, and when the attempt is made to cast if off, it but returns upon us with more unfamiliar and more awful pressure.”
(Původně publikováno 10/09/2008.)
Robert Louis Stevenson: Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hydea (Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 1886)
Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hydea jsem si vybrala na referát a byla jsem ráda, že to bylo zrovna tohle, protože jsem si to chtěla už dlouho přečíst - koneckonců, celý ten příběh je naprost ikonický a v mnoha ohledech poplatný realitě. Překvapilo mě, jak je to krátké, a bylo to výborné od začátku do konce. Můžu směle doporučit.
zdroj: valentynska.cz
