Vlastníci (2019)

„Já nemusím nic. Já jsem vlastník, rozumíte? Vlastník! To stačí. Ne je prostě ne, ne je důvod, ne je argument a ne je moje právo.“

zdroj: csfd.cz

FDb. Vlastníci jsou jeden z těch filmů, na které jsem všude viděla nebo slyšela jen samou chválu, což mě má tendence většinou odradit, protože mi to buď zvedne očekávání tak, že je dané dílo prostě nemůže uspokojit, nebo se mi naopak zají a začne mi lézt na nervy ještě než jsem vůbec viděla trailer. Poměrnou izolací loňského roku ale sešlo z očí, sešlo z mysli a jakmile jsem to zahlédla na portálu České televize, neváhala jsem. A nelitovala.

Vlastníci byli jeden z mála filmů za poslední dobu, u kterých jsem se smála nahlas, byť jsem si zároveň uvědomovala, že se směju strašným výrokům a velmi vypjatým, nepříjemným situacím. Zároveň z toho ale bylo hodně cítit, že je to adaptované z divadelní hry a přiznám se, že mě docela mrzelo, že jsem to neviděla naživo v divadle, protože to musel být nářez. I tak mě to ale vtáhlo a po celou hodinu a půl jsem byla upřímně ráda, že mám holou prdel, což není stav, do kterého se dostávám zase tak často.

Asi nejvíc jsem prožívala manžele Zahrádkovy (Tereza Ramba a Vojtěch Kotek), jejichž situace naprosto brutálně vyeskalovala, nicméně nemůžu říct, že bych Zahrádkovou absolutně nechápala, ke konci filmu už jsem byla ve stejné tenzi jako ona. Dagmar Havlová (Horvátová) byla naprosto brilantní zákeřná drbna, Jiří Lábus (Kubát) si střihl dokonalého Bureše a Pavla Tomicová (Procházková) s Ondřejem Malým (Novák) byli působivé kombo šikovných českých ručiček. Andrej Polák (Nitranský) hrál snad jedinou postavu, které mi bylo vyloženě líto, a hrál to zoufalství velmi přesvědčivě.

Klára Melíšková (Roubíčková) by touto dobou klidně mohla číst telefonní seznam a stejně by mě bavila. Postavy Davida Novotného (Švec) začínají být trochu na jedno brdo a tak nějak se mi zajídají, ale Švec byl neskutečná postavička do jazzu, s ním mě upřímně dostal. Kryštof Hádek (Čermák) a Stanislav Majer (Čermák) si už od prvních minut filmu pilně kultivovali auru šmejdů, chyběli jim akorát ty kastroly, takže rozuzlení mě nijak nedostalo (možná až to hlazení číči Roubíčkové v titulcích, ale možná na mě letos jenom hodně brzo leze jaro), nicméně oba tak nějak morbidně bavili. (Víc k tomuto bodu nenapíšu, protože jsem si do nového roku slíbila, že nebudu úchyl... ale předchozí výroky platí.)

Bernáškovi (Jiří Černý a Maria Sawa) moc prostoru neměli, ale Jiřího Černého mám od loňska na mušce, takže jsem ho ráda opět viděla. Halka Třešňáková měla asi jen dvě scény, ale její přítomnost na obrazovce mi vždycky udělá radost a ani tentokrát to nebylo jinak.

Vlastníci jsou v jádru pořádně černá komedie (trochu mi přijde, že Češi snad už úplně ztratili schopnost točit lehké veselohry nepostavené na cynismu), ale bavila jsem se, ne že ne.