Bez roucha (31/12/2021)

„O tom to totiž je - o dveřích a o sardinkách. Přinést sardinky a odnést sardinky. Tomu se říká fraška. To je divadlo.
To je život.“

zdroj: divadlovdlouhe.cz

Divadlo v Dlouhé. Bez roucha mělo být moje první představení, na které už automaticky budu psát recenzi, ale ten plán vzal celkem rychle za své, protože ně každé divadlo je tak vstřícné jako Komedie a nedá program ke stažení. Tato vcelku malá překážka, která ovlivní jen formátování této recenze, ne recenzi samotnou, mě docela rozhodila a ačkoliv bude tato recenze antedatovaná, zase trvala krásných čtrnáct dní.

Bez roucha jsem nevybírala já, promptně zapomněla, na co jdeme, a víceméně jen doufala, že to bude komedie. A komedie to rozhodně byla, musím říct, že jsem se dlouho tak dobře nezasmála. Humor to nebyl nijak zvlášť učený nebo komplikovaný, ale zároveň ale nebyl nijak vulgární a agresivní, bylo to prostě mile pitomé. Největší předností pro mě ovšem byla práce s kulisami; hra popisuje generálku a premiéru ne úplně zvládnuté hry, v prvním dějství se tak ocitáme standardně před kulisami a v druhém v zákulisí, kde osobní problémy mezi herci během představení vrcholí. Během přestávky se jeviště prakticky obrátí naruby a divák vidí, jak herci za kulisy čekají na značky a signály, což se mi hrozně líbilo.

(Nevím, jestli jsem se tady o tom vypisovala, ale práce s kulisami, rekvizitami a jevištěm celkově mám na divadle nejradši, protože velkou částí mého požitku je ta jedinečnost každého představení, protože ať jsou sebelíp secvičená, něco bude vždycky jinak, a čím víc práce s věcmi, které neumí improvizovat, tím víc věcí může být jinak, a ten pocit, že jsem součástí toho, co se na jevišti děje. Pokud mám pocit, že se dá divadelní představení převést na plátno bez ztráty kytičky, většinou to není představení pro mě.)

Co se týče obsazení, měla jsem štěstí na Evu Hacurovou (Poppy), pro kterou mám slabost nejen od Mnoho povyku pro nic, ale hlavně od Jak si nepodělat život, a byť dostala prostor spíš až v druhém dějství, stejně jsem si ji nesmírně užila. Stejně tak jsem si užila Jana Vondráčka (Frederick), který umí neskutečně vyplnit jeviště. Štěpánka Fingerhutová (Brooke) má můj obdiv, protože krásně přeskakovala z dřevěné ochotnice do nanynky a dělala to většinu děje jen ve spodním prádle, v čemž byla v ansáblu sama a byla mi zima za ni. Marek Němec (Lloyd) byl luxusní fuckboi a doufám, že mu nepraskla cévka.

Celkově je podle mě Bez roucha fantastická komedie, u které jsem se bavila od začátku do konce a byl to jeden z mála silvestrovských plánů, kterých jsem nelitovala.