Karel Čapek: Válka s Mloky (1936)

„Snad i naše dějiny byly kdysi hrány, a my taháme figurky stejnými tahy k stejným porážkám jako kdysi.“

zdroj: databazeknih.cz

Válka s Mloky byla moje druhá volba po nešťastné Továrně na Absolutno a jelikož jsem věděla, že taky vycházela na pokračování v Lidových novinách, přistupovala jsem k tomu dopředu trochu skepticky. Byla jsem velmi příjemně překvapená. Nevylučuju, že to může být nízko nastavenými očekávání, ale Válka s Mloky (až na ten alibisticky odfláknutý konec, který jsem ochotná přičíst doměnce, že mu noviny řekly, aby to už konečně uzavřel, a/nebo že při své politické činnosti neměl čas a chuť řešit konec románu) se mi opravdu hodně líbila.

Jak jsem zmiňovala už u Továrny na Absolutno, myslím, že je to téměř identické téma (člověk objeví/vynalezne něco, co může mít fantastické benefity, ale na první pohled jsou patrné nevýhody, které můžou vést ke katastrofě; ty ovšem všichni přehlíží ve prospěch profitu především velkých korporací, a dopadne to bledě), ale zpracované mnohem lépe. Třináct let aktivního psaní se na struktuře příběhu, promyšlené formě a hlavně propracované symbolice hodně pozná.

Tu paralelu s Továrnou na Absolutno ještě umocňoval návrat továrníka a podnikatele tělem i duší Bondyho, který se nijak nepoučil se záležitosti s Markem (ne, ty knížky na sebe nijak nenavazují, ale chtěla jsem to napsat) a ochotně se dal do obchodu s captainem van Tochem a jeho tapa-boys. Mimo Vantocha, který zhruba do poloviny knížky příhodně zesne, je Bondy prakticky jediná postava, které se dá chytit, a i ten se nakonec vytratí, ale nijak zvlášť mi to v tomto případě nevadí. Válka s Mloky je zatím snad jediný publikovaný román řízený čistě dějem, ne postavami, který se mi líbil.

Plus byla i forma, tady sice rovněž významnější postavy vystupovaly hlavně na začátku, aby uvedly děj, ale zbytek se nerozplizl v něco, co mělo sem tam anekdotu, ale vlastně ztratilo formu i tah na branku, naopak Čapek si tady dost vyhrál s formou. Kniha druhá je prakticky celá sestavená z citací novinových článků, studií a posudků, což pěkně ilustruje atmosféru společnosti ohledně Mloků a dělá něco, co by mohl být jen výčet dat a míst, upřímně zajímavé. Jak jsem psala výš, ten useklý a poněkud alibistický konec mě zklamal i přesto, jak si ho Čapek hezky okecal, ale ani ten mě nerozhodil natolik, aby mi to nějak zásadně zkazilo pocit z knížky.

Celkově pro mě Válka s Mloky dosáhla na ten status, který jí přisoudily české školní osnovy, a kdybych ji měla fyzicky, tak si ji určitě v knihovničce ponechám.

„V té době se totiž výroba dějin, smíme-li tak říci, podnikánán ve velkém; proto se tempo dějin neobyčejně (podle odhadu asi pateronásobně) zrychluje. Dnes prostě nemůžeme čekat několik set let, aby se se světem stalo něco dobrého nebo zlého. Například stěhování národů, které se kdysi vleklo po několik věků, by se při dnešní organizaci transportu dalo se vším všudy pořídit za tři léta; jinak se na něm nemůže vydělat.“

„Bellamy nemyslí nikdy nic zlého. Proto je nenapravitelný.“

„Lidé nikdy nepovažují za tajemné, co jim slouží a prospívá, nýbrž jenom to, co jim škodí nebo je ohrožuje.“

„Co dělat, svět se snad nepropadne a potopí; ale aspoň se to stane z obecně uznávaných důvodů politických a hospodáských, aspoň se to provede za pomoci vědy, techniky a veřejného mínění, s vynaložením veškerého lidského důmyslu! Žádná kosmická katastrofa, ale jenom samé státní, mocenské, hospodářské a jiné důvody – Proti tomu se nedá nic dělat.“