Eliška Krásnohorská: Blaník (1874)

„Ten zdráv buď a v blahu žij stálém,
kdo svoboden sám je si králem!“

zdroj: databazeknih.cz

Když jsem tuhle z katalogu MLP stahovala Čapka, shrábla jsem tam zároveň s ním všechno, co mě jenom trochu zajímalo. Tak jsem skončila i s pár kousky od Elišky Krásnohorské, čistě na zkoušku, protože s těmi obrozeneckými umělci jsem zatím neměla moc štěstí. Blaník mi padl do oka, protože v nějakém dokumentu jsem slyšela citát týkající se Blaníku, který se mi líbil a který jsem mylně přisuzovala autorce (autorem byla Milena Jesenská). Až při čtení mi došlo, že jde o libreto opery, ale protože je to kraťoučké, přežvýkala jsem to i tak.

Musím říct, že jsem se docela dobře bavila, některé verše mě upřímně rozesmály. Je to plné neskutečného patosu, tam, kde by stačila něžná symbolika, se na to s těmi dvěma sty lety bere sbíječka, a přestože jsem to četla prakticky najednou, absolutně jsem neudržela v hlavě, kdo je čí bratr nebo sestra nebo milenec, kdo je katolík a kdo je kališník, a jak komukoliv pomůže, když se ženské postavy vzmuží, když muži tam nedělají nic jiného než chlastají, lomí rukama a bodají do příbuzných.

Děj je příhodně shrnutý na začátku, takže kdo se v těch verších ztratí, může se zkusit najít, ale ani to moc nestojí za to, protože se tam prakticky nic nestane. Mám radši jiný Blaník, ale je to docela sranda.