The Essex Serpent (2022)

“The serpent is an invention. It's a symptom of the times we live in. Exciting times of great change that bring real fears with them.”

The Blackwater - Matters of the Heart - Falling - Everything Is Blue - I Break Things - Surfacing

zdroj: imdb.com

IMDb | Nejsem náročný člověk: vidím Toma Hiddlestona (Will) v historickém kostýmu a roli kněze (byť teda anglikána) a zapínám. Tam jsem k The Essex Serpent došla a absolutně nic jiného jsem od toho nečekala. Sjížděla jsem to víceméně najednou, čekala jsem až na ten poslední díl, a když jsem se do toho dostala, docela mě to bavilo, ale musím říct, že na papíře měl ten příběh mnohem větší potenciál, než co jsem viděla na obrazovce. Možná si seženu knížku.

Asi největší problém, který jsem s tou sérií měla, byl fakt, že jsem hlavní dvě zápletky uhodla dopředu. Tušila, jsem, že essexský had bude metafora a věděla jsem, že se ženatý kněz Will spustí s příhodně traumatizovanou čerstvou vdovou Corou (Claire Danes), zatímco jeho od pohledu umírající pasivní žena Stella (Clémence Poésy) věrně stojí opodál, což tomu vzalo velkou část napínavosti a ta fantastická atmosféričnost a skvělé kulisy pak pro mě fungovaly jenom napůl. Na druhou stranu jsou toto všechny výhrady, které vůči tomu mám, teď už budu jednom chválit.

Hodně mě bavilo, jak psali Coru. Ženské oběti domácího násilí jsou obvykle ukazované jako ustrašené bytosti schované ve svém traumatu, které si bez pomoci neporadí, ale Cora byla pravý opak; její trauma bylo něco, co se jí stalo, ne něco, co ji tvořilo, a centrum její zápletky bylo jinde a tím si mě získali. Zároveň nebyla ta poslední spravedlivá, dělala chyby a musela jít hodně do sebe, což miluju. Claire Danes jsem to žrala i s navijákem, jen ta paruka mě nepřesvědčila. Will byl trochu nemastný neslaný skeptik, což muselo být ve scénáři, protože Tom Hiddleston obvykle nemá problém zapůsobit, a skoro si troufám říct, že mě moc nebavil, dokonce ani ty milostné scény za moc nestály. Souhlasila bych ohledně jeho charakteru s Lukeem (Frank Dillane), ale toho jsem nemohla vystát. I tak mě ale příjemně překvapil tím, že měl páteř a že se se svým zhrouceným snem tam konstruktivně vyrovnal, takže kolem a kolem mnohem zajímavější postava než Will.

U Marthy (Hayley Squires) jsem pořád čekala, co se z ní vyvine, a byť mě bavila zdaleka nejvíc, nemůžu si pomoct a mám pocit, že tam bylo mnohem víc příběhu, než kolik jsme viděli. Stella byla přesně tou raněnou srnou, které jsem se bála v případě Cory, a ve své podstatě se ve své unylosti k Willovi hrozně hodila. Na Clémence Poésy se ale hrozně ráda dívám a dlouho jsem ji nikde neviděla, takže jsem si ve Stelle našla svoje. Žádná z dalších postav mě moc nezaujala, působily spíš jako dějový nebo atmosferický prostředek než jako lidé a celkově tím, jak pro mě bylo kouzlo hada od začátku zlomeno, mě jejich příběhy moc nezajímaly.

Kulisu a atmosféričnost už jsem chválila, ale musím vypíchnout ještě celkový vizuál, hlavně práci s barvami v interiérech; věděli, co dělají, a fungovalo to na mě. Celkový dojem je tak půl napůl, znovu to vidět nepotřebuju, ale nelituju těch šesti hodin, které jsem tomu věnovala.

“Dear Will,
I still think of you every day, of what we shared and what it means. I am torn, and I am mended. I love you, and I am content without you. Even so, please write back.”