Min Jin Lee: Pačinko (Pachinko, 2017)

„Mozasu věřil, že život je jako hra, kde si hráč může nastavit číselnou volbu, ale zároveň musí počítat s nepravděpodobností, již nemůže nijak ovlivnit.“

zdroj: knihydobrovsky.cz

Existenci Pačinka jsem zaznamenala nějakou dobu zpátky přes jeho netflixovskou adaptaci a byť mě to podle anotace zaujalo, už zase jsem ve fázi, kdy se do každé nové věci musí nutit, a ve které jsem extra líná číst titulky, i když jich je minimum, tak jsem to dala k ledu. Kamarádka si ale na dovolenou vezla knížku, kterou mi nabídla půjčit, a jelikož jsem neměla chuť na žádnou z té stovky knížek, které mám na čtečce, využila jsem její laskavosti, a pak knížku odmítla vrátit, dokud ji nebudu mít dočtenou. Už dlouho jsem nečetla nic přeloženého z angličtiny (moje předchozí zkušenosti hlavně novějších próz trochu bolely), takže jsem byla docela zvědavá i na jazykovou kvalitu knížky, a musím říct, že text působil velmi přirozeně a dotaženě.

K ději jsem přistupovala přece jen trochu opatrně, protože generační ságy se mi za poslední dobu trochu zajedly, ale ukázalo se, že jsem jen znuděná českým prostředím, a sledovat generační proměnu korejské rodiny v Japonsku pro mě bylo nesmírně zajímavé. Je to jedna z těch knížek, která poukázala na moje mezery ve vzdělání (například jsem nevěděla, že pačinko je hazardní hra a ne postava, na jejíž narození jsem čekala půl knížky, než mi došlo, že jsem idiot), silně evropský mozek a hlavně mi ukázala pár témat, o kterých by bylo zajímavé si něco načíst.

Byť se knížka celkem férově věnuje postavám v každé generaci, nemohla jsem si pomoct a za hlavní postavu považovala Sundžu, která se ve větší či menší míře dotýká všech čtyř generací a ke které jsem prostě emocionálně přilnula. Etsuko byla moje druhá nejoblíbenější postava, protože bylo celkem snadné použít ji jenom jako ukázku toho, jak je japonská společnost rigidní, ale místo toho byla svoje vlastní postava a to se mi hrozně líbilo. Co naopak moc nechápu bylo zahrnutí Harukiho ženy, přišlo mi to jako hodně velká odbočka a nic moc mi to v rámci příběhu nedalo, ale to je skutečně to jediné, co tomu můžu vyčíst.

Celkově je Pačinko fantastická knížka pro milovníky generačních i historických románů a jsem fakt ráda, že se ke mně takto oklikou dostala.

„Patriotismus je idea, stejně jako kapitalismus nebo komunismus. Jenomže ideály nutí lidi zapomenout na jejich zájmy. A ti, kteří vládnou, až příliš využívají lidi, kteří v ty ideály věří.“