 |
| zdroj: wikipedia.org |
Po dočtení musím říct, že pro mě to nebyla ta nejvhodnější forma čtení. Na počítači/mobilu se mi čte špatně (e-booky jsem začala využívat až ve chvíli, kdy jsem si pořídila poctivou čtečku) a 6. listopad jsem musela číst dvakrát, protože jsem nějak přeskočila celou tu část s přemožením Draculy a 7. listopadu byla dost zmatená tím doslovem. Navíc jsem poměrně rychlý čtenář, takže tu nucené pauzy (občas tak dlouhé, že jsem zapomněla, co předcházelo), mě úplně vyhazovaly z rytmu. Pořád ale trvám na tom, že je Dracula Daily super nápad, nebýt kterého bych si tu knížku skutečně asi nikdy nepřečetla.
A to by byla fakt škoda, protože se mi to navzdory očekáváním a navzdory určité těžkopádnosti prózy 19. století, jejíž trendy (ich-formy, několik úhlů pohledu, dvě až tři vrstvy nespolehlivých vypravěčů) mě moc nebaví, docela líbilo. Postavy byly právě tak charakterizované, jak se od literatury té doby dá čekat, a přestože Goldalming, Morris, Lucy i Van Helsing byli většinu románu v podstatě zprotředkovaní optikou Sewarda, Miny a Jonathana, nepůsobí o nic méně rozvinutě.
Prakticky to jediné, co mě na vyprávění soustavně rozčilovalo, byl fakt, že Mina zjevně prděla duhu a plakala perly, jinak si neumím vysvětlit, proč se z ní všichni ti chlapi mohli podělat. (Samozřejmě umím, Mina/Lucy samozřejmě fungují na světice/kurva bázi; zatímco Lucy je zatracená pro náklonnost ke třem mužům a vykoupí ji jen tragická smrt, Mina je velebená za to, jak věrná a k užitku je Jonathanovi.) Na druhou stranu jak ona, tak Lucy, tak ty tři Draculy nevěsty nebyly nic jiného než rekvizity, byť některé ve větší míře než jiné, ale to je taky zcela v souladu s literaturou 19. století a když jsem do toho šla, tak jsem s tím počítala. Hodně by mě překvapilo, kdyby jakákoliv z těch žen měla stejnou úroveň autonomie jako Van Helsing, Jonathan nebo Seward.
Struktura románu se těžko komentuje, protože jsem to nečetla v pořadí, ve kterém to autor prezentoval, ale tak, jak to bylo, mě docela nepříjemně překvapilo finále. Jak jsem psala výš, musela jsem ho číst nadvakrát a vůbec jsem tam necítila tu urgenci, plus přiznám se, že jsem asi od toho závěrečného boje čekala víc než pár výstřelů a zaříznutí bezvědomého Draculy v rakvi. Ta hrdinská smrt byla v této fázi taky zbytečná, kdyby je Dracula a jeho pohůnci sundávali postupně během pronásledování, byla by to větší sranda.
Ačkoliv mě to bavilo, nijak to nepředčilo moje očekávání a asi bych se bez toho obešla, nicméně čekat, jestli ten který den dostanu do mailu čtení, bylo super a doufám, že se objeví víc klasik v "Daily" provedení.
“Listen to them—the children of the night. What music they make!”
“I was not sleepy, as the long sleep yesterday had fortified me; but I could not help experiencing that chill which comes over one at the coming of the dawn, which is like, in its way, the turn of the tide.”
“No man knows till he has suffered from the night how sweet and how dear to his heart and eye the morning can be.”
“How well the man reasoned; lunatics always do within their own scope.”
“Let me caution you. You deal with the madmen. All men are mad in some way or the other; and inasmuch as you deal discreetly with your madmen, so deal with God's madmen, too—the rest of the world. You tell not your madmen what you do nor why you do it; you tell them not what you think. So you shall keep knowledge in its place, where it may rest—where it may gather its kind around it and breed.”
“I suppose a cry does us all good at times—clears the air as other rain does.”