And I will find it.
Never doubt that."
 |
| zdroj: imdb.com |
Přesto jsem se podívala a ze 2/3 jsem nelitovala. Tím neskutečně černým, ale dokonalým humorem mi seriál hodně připomínal Hannibala. Krutostí a krve bylo hodně, ale podle mě akorát tolik, kolik by jich legenda o upírovi měla mít, a výborně fungovalo i to, jak si člověk nebyl jistý, zda jsou ty dvě věci v protikladu, nebo jdou ruku v ruce. Claes Bang byl naprosto dokonalý - dramatický a poťouchlý, jak se sluší na někoho, kdo chodí po světě už 500 let, připadá si na vrcholu potravního řetězce a není moc věcí, které ho ještě mají moc ohromit, ale zároveň neodolatelný a nenapravitelný, prostě za všech okolností věrný své podstatě a tím naprosto děsivý. Dracula nebyl a ani nechtěl být vykoupitelný, ale Claes Bang se v mých očích rozhodně vykoupil.
Neméně výborným tahem byla Dolly Wells, která si střihla dvojroli. Sestra Agatha byla naprosto dokonalá - chytrá, analytická, vtipná a zdánlivě neotřesitelná v naprosto nestydaté honbě za poznáním, zároveň ale lidsky zranitelná a omylná. Byla pro Draculu tím naprosto nejlepším protivníkem, protože mu skutečně dokázala čelit: ne protože by se ho nebála, ale právě protože se ho bála a tím pádem ho nepodceňovala. Zoe byla bohužel jenom slabým odvarem, který byl zajímavý až ve chvíli, kdy se setkala / splynula / stala se hostelem? Agathy. Dolly Wells zvládla ty dvě neskutečně odlišit, i když byly v jednom těle, ale nemůžu se prostě přenést přes to, že Zoe byla jenom nádobou a tím pádem dějovým opatřením, to byla fakt škoda, a jelikož se Dracula celou dobu díval skrz ni na Agathu, ten úplný závěr vyzněl tak nějak prázdně.
The Rules of the Beast bylo jednou z nejzábavnějších věcí, které jsem za poslední dobu viděla. Líbilo se mi, že moderní Dracula pitím krve nasává vědomosti nejen o svých obětech, ale i jejich vědomosti, a tím se učí o světě, to byl výborný koncept a krásně to vysvětlilo jak jeho vzezření, tak jeho motivaci odjet do Anglie, byť to k Rumunsku nebylo moc fér. Hrátky s Jonathanem Harkerem (John Heffernan) a hlavně Johnyho objevování Draculova hradu skvěle ukázalo, s kým budeme mít tu čest, a fungovalo to jako představení postavy. Všechno to mě ale skutečně začalo až ve chvíli, kdy sestra Agatha pronesla jednu z nejlepších hlášek, které jsem za poslední dobu slyšela, a následně se konfrontovala s Draculou ukázaném v celé jeho zvířeckosti. Ta jízda, která následovala, mě úplně uhranula, nebudu lhát.
Blood Vessel mě začátkem mátlo, ale jakmile se vysvětlil, fakt na mě zapůsobil. Musím jim přiznat body, docela mě to ohromilo, a celkově to Agathu oddělilo od ostatních nevěst jako byl Jonathan nebo ten chudák s otevřenou zlomeninou na lodi. V tu dobu už jsem z toho trochu ucvrkávala, protože ten fakt, že v prvním díle sestra Agatha Draculu poníží jeho vlastní bestiálností a neschopností se ovládat a následně jí využije, aby pomohla utéct Mině (Morfydd Clark), jak se dozvíme ve třetím díle ("Come, boy, suckle."), a Dracula na to reaguje tím, že se vědomě snaží naučit svůj neřízený chtíč po krvi ovládat, aby tu slabinu odstranil, byl prostě geniální. Prakticky všechny vedlejší postavy byly něčím zajímavé a když ne samy o sobě, jako Lord "choke me daddy" Ruthven (Patrick Walshe McBride), aspoň jsme se díky nim dozvěděli něco o Draculovi. Konec nebyl podle mých představ, ale byla jsem zvědavá na konec, protože mě to fakt bavilo.
The Dark Compass byl slabý a zpětně bych se vůbec obešla bez té moderní části: ta lecterovská atmosféra s inteligentními zrůdami v kleci byla ohraná, Draculova cesta na svobodu naprosto trapná, Lucy Westenra (Lydia West) mě jako někdo, kdo by měl Draculu, který se učí pitím krve svých obětí, zaujmout, totálně nepřesvědčil, protože pochybuju, že to byla jediná holka v Londýně v depresi a tudíž "zamilovaná do smrti" a ten fakt, že ji udělali povrchní, promiskuitní a neskutečně marnivou, věcem nepomohl. Ten moment, kdy jí Dracula na hřbitově vykládá, že není jako ostatní, u čehož se děvče polichoceně culí, a následně ho má hravě na háku jenom aby se pak podrobila... Prostě Lucy nebyla nic víc, než produkt typické mužské fantazie, který se vrací, ač už je podle mě dávno přežitý a hlavně hrozně líný.
The Dark Compass mě prakticky začal tak nějak bavit až ve chvíli, kdy se začaly objevovat náznaky Agathy v Zoe, protože nebudu lhát, celou sérii pro mě udělal vztah mezi ní a Draculou a bez ní to prostě bylo o ničem. Ten konec mě popravdě při sledování dojal ("After all this time, did you think I'd let it hurt?"), nebudu lhát, ale čím víc jsem se nad tím zamýšlela, tím menší smysl to dávalo. Pro nikoho nemohlo být překvapením, že má Dracula strach ze smrti, a ten fakt, že to bylo překvapením pro něj, je úsměvný. A ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, jak nesmírně stupidní ten Zoein / Agathin "geniální" proslov byl a že nikdy nešlo o Zoe, se to celé rozpadlo a ten konec najednou není dojemný, ale úplně mimo. ("Tvoje tajemství je, že se bojíš smrti." - "Ok, tak já se zabiju, ačkoliv jsem Jonathanovi v prvním díle tvrdil, že nemrtví se sami zabít nemůžou. Dáme sex na slunci?")
Po zvážení si myslím, že největší problém celé série byl v tom, že ji na hrbu táhli dva lidi - Claes Bang a Dolly Wells - kteří dělali, co mohli, s tím, co měli, tedy vtipnými dialogy a neskutečnou chemií, ale nemohli to unést celé, a ve třetím díle se to podle mě úplně rozpadlo. Mnohem radši bych byla, kdyby zůstali na konci 19. století, Agatha byla proměněná v upíra a bojovala se svou novou podstatou, aniž by přestala zkoumat a snažit se zničit Draculu. Taky je hrozná škoda, že dál nerozvíjeli ty Draculovy experimenty s vytvářením nevěst: nechat ho dál se soustředit na tajemství vlastní nátury, zatímco se krmí z lidí, kteří mu můžou pomoct rozšířit vědomosti, včetně Agathy, která ho přečetla hned na začátku ("But how can a mere beast understand its own fear?") a kterou se proto nedokáže přimět zabít, což se mu spolu s tím, že nechal Minu jít, nakonec stane osudným... o kolik líp by se tam pak ta závěrečná věta vyjímala?
S efekty a maskami jsem až na výjimky (Draculova stará maska na začátku, Minina nevysvětlitelně špatná paruka) byla spokojená, bylo to přesně tak hnusné a nechutné, jak to být mělo, aby byla pochopená míra Draculovy nelidskosti. Draculův transylvanský hrad i loď měli z mého pohledu skvělou atmosféru - jeden krásně hororovou, druhý atmosféru záhady zamknutého pokoje - ale ta moderní část zklamala i v tomto.
Shrnula bych to asi takto: The Rules of the Beast a Blood Vessel jsou jedny z mála televizních počinů, které mě za poslední dobu strhly a byla jsem z nich upřímně nadšená, The Dark Compass mě dost zklamal a celou jízdu podle mě nezakončil zrovna důstojně. Celkově to ale nebyla taková selanka, jak jsem podle popisu na Netflixu čekala, a času nad tím stráveného nelituju, naopak.