_______
Think about it, okay? We give men like him such unbelievable rope. We will do anything--anything--to protect their egos when they continuously and carelessly destroy ours without consequence.
Why does it have to be like that?
 |
| zdroj: imdb.com |
Byla jsem hodně zvědavá na tu linii v budoucnosti a na postavu Joanie (Anna Paquin) a musím říct, že jsem byla docela zklamaná. Její budoucnost byla dobře předapokalypticky temná a podařilo se jim dát tomu futuristickou atmosféru s poměrně malým rozpočtem, příběhově to ale bylo horší. V první polovině řady měla Joanie jen štěky, teprve v 6. epizodě se to trochu posunulo. Konfrontace s vrahem Alison mi přišla taková překombinovaná a závěr byl trochu uspěchaný - nějak se mi nechce věřit, že po letech traumat všechno vyřeší jeden rozhovor s překvapivě moudrým Noahem.
Když už jsme u toho, volba Noaha jako stařešiny, který všechny přežil a nese v sobě tajemství života, byla podivná. Po poslední řadě bych jim na to skočila, ale celou tuhle strávili tím, že z něj dělali dětinského, trapného a nespolehlivého budižkničemu, kterému navíc ještě napařili #metoo a co hůř, pak do posledních dvou dílů na to prakticky zapomněli. Přiznám se, že se mi to sledovalo špatně a hodně mě to naštvalo - ne protože jsem měla Noaha ráda a nechtělo se mi tomu věřit, ale spíš protože ještě než se to všechno stalo, choval se jako absolutní idiot a nesedělo mi to k cestě, kterou v předchozích řadách ušel. Tohle byla jenom třešnička na příšerném dortu.
Se samotným zpracováním #metoo mám taky problém. Na jednu stranu se mi líbilo, že do toho od představení té linky šli pořádně, ukázali, jak se s tím vypořádává Noah, Helen i Whitney (Julia Goldani Telles) a dokonce i pohled dvou z žen, které proti Noahovi vystoupily, na stranu druhou mi vadilo, jak to v posledních dvou epizodách pustili jako horký brambor a pak už to nikdo neřešil, Noahovi bylo zázračně odpuštěno, po poškozených neštěkl pes a trapně sladký happy end byl na světě.
O Helen se mi vůbec nechce mluvit. Přijde mi, že všichni zapomněli, že je to žena, která při řízení v opilosti zabila člověka a nechala svého bývalého manžela, aby šel sedět za ni, protože ji podvedl a tím pádem jí to dluží. Opakuji, jedná se o ženu, která udělala rovnítko mezi zabitím z nedbalosti a nevěrou, a seriál ji stále prezentoval jako nesobeckou láskyplnou světici, která prakticky nemůže nic udělat špatně a pokud náhodou ano, tak jenom protože je nefér očekávat od tak vytížené ženy dokonalost. Samozřejmě si uvědomuji, že v těch pasážích z jejího pohledu byla prezentovaná tak, jak se vidí ona sama, ale skoro každý kolem ní ji v tom utvrzoval a nebyl nikdo, kdo by jí vmetl do obličeje, že Noah se sice zachoval jako kretén, ale ona proboha zabila člověka. Že Vik (Vik Ullah) ji sice podvedl a zbouchl jinou, ale ona ho s tou holkou podvedla jako první. Neskutečně mě to vytáčelo.
Ten fakt, že jsem byla celou řadu nucená dívat se na to, jak velká láska Helen a Noaha překonala i #metoo a zvítězila, se mi ani nechce komentovat. Nikdy jsem jim nefandila a celá řada tam od začátku tak bolestivě očividně směřovala, že jsem byla jen iritovaná tím, jak dlouho jim to trvá. Ten samotný závěr této linie, kdy všechny čtyři děti a jeden zeť sedí na lavičce vedle dveří motelu, za kterými jejich rodiče souloží, měl být nejspíš hravý a odlehčený, ale mně přišel jenom trapný.
Co se týče perspektiv, v 5. epizodě jsem se konečně dočkala Sierry (Emily Browning) a moc jsem si to užila, Emily Browning to zase pořádně rozjela a ta postava měla rozhodně potenciál na víc, než čeho se dočkala. Klidně mohla dostat prostor Janelle (Sanaa Lathan), která byla jen na začátku sezóny a sloužila akorát k tomu, aby nám hned z kraje ukázali, jak je Amerika rasistická a jak je Noah posedlý Helen, což jsme víceméně oboje už stejně věděli. Překvapila mě perspektiva Whitney, kterou jsem nikdy moc nemusela, ale její pohled poslední řadu osvěžil a skoro každou část jsem si užila, bylo to pro mě rozhodně příjemnější, než sledovat Helen a Noaha.
Zklamala mě Luisa (Catalina Sandino Moreno) - podle slov Joanie v posledním díle mi přišlo, že ji Luisa celý život utvrzovala v tom, že Alison byla démon a bezcenná osoba, přestože byla mrtvá, už ji nemohla ohrozit a to trápení jí stejně nezpůsobila ona, ale Cole (Joshua Jackson) a jeho neschopnost vyrovnat se s realitou. Měla jsem ji celou dobu ráda a tohle mě prostě mrzelo.
Sasha Mann (Claes Bang) byl otravný ocas, otevírala se mi kudla v kapse pokaždé, když se jeho obličej objevil na obrazovce a ten fakt, že sloužil jen k tomu, aby mohli nechat Noaha spadnout k dětinskému chování, tomu taky nepřidával. Líbil se mi EJ (Michael Braun), byť jsem jeho identitu odhalila téměř okamžitě a byla jsem ráda, že to podle jeho slov vypadalo, že Sierra žila aspoň natolik spokojený život, aby měla sociálně fungující dítě.
Celkově s finálovou řadou vlastně nejsem moc spokojená. Nebyla vyloženě špatná, herecké výkony byly stále neuvěřitelné, ale táhlo se to pro mě, ukouslo si to větší sousto, než jaké byli scénáristé ochotní sníst a z většiny to bylo dost předvídatelné. Nakonec jsem ráda, že jsem to dosledovala, ale kdybych si nepsala tento blog, pravděpodobně na to přestanu koukat v polovině.
Přiznám se, že jsem hlavně ráda, že to poctivě ukončili, seriál jako celek je pořád silně nadprůměrný a byla by škoda, kdyby to sprostě uťali. (A závěrečný cover The Whole of the Moon od Fiony Apple byl úžasný.)
When does our need to tell our stories become greater than their need to preserve the status quo? Is it when we're abused or when we're raped? Or is that even enough? Because, honestly, it depends on the man in question, right? Really, what I'm saying is that this is the problem. We constantly debate whether we even have the right to speak. Like, we, we monitor what we say and our choice of words. And, oh, are we sitting, or are we standing? And, oh, we're... if we're sitting, well, how are we sitting? And if we're standing, well, what are we wearing? And are our voices pitched just right? I mean, think about the mental gymnastics that you have to do in order to just have a conversation.
And now imagine what it would be like if we lived in a world where we didn't have to do any of that. Where we can just speak. We're not the problem, Whitney. They are.
All I want is just to live in a world where we're not, like, weird second-class citizens whose first job is to make men comfortable, and then we'll be allowed to speak."