zdroj: databazeknih.cz |
Dřív, než budu komentovat příběh, musím vypíchnout formu, protože ta byla z mého pohledu docela jedinečná. Příběh byl vyprávěný er-formou, ale i ta absolutně zrcadlí a opakuje myšlenkové pochody Karla Kopfrkingla tak důsledně, že jsem během čtení měla pocit, že z jeho hlavy neuniknu, a působilo to fantasticky stísňujícím dojmem. Ten ještě umocňoval i fakt, že velké události - jako vražda Lakmé a Miliho - jsou líčené velmi lakonicky a bez emocí, zatímco každý další prd je rozpatláván s Kopfrkinglovou příznačnou něžnou úchylností.
Co se týče děje, během čtení jsem zjistila, že jsem si ho ve velmi letmých obrysech pamatovala. To postupné podléhání ideologii bylo navzdory délce novely docela uvěřitelně a sugestivně vylíčené a celý koncept holokaustu krásně nasedal na Kopfrkinglovo počáteční nastavení mysli. Líbilo se mi, že byť je Lakmé/Marie spíš rekvizita, stejně se dá číst mezi řádky její rozpoložení. Stejně tak mě příjemně překvapil Miliho románek s řeznickým učněm, co boxuje (kdo se mu diví), homosexuální podzápletku jsem tam skutečně nečekala, zvlášť vzhledem k datu vydání takto na očích. Na začátku se to pro mě trochu táhlo, ale gradace byla dobrá a finále krásně bizarní.
Celkově jsem si Spalovače mrtvol docela užila ("abonent žehu" je odteď jedno z mých nejoblíbenějších slovních spojení) a myslím, že je čas zopakovat si film.