| Season 7 | Season 8 | Season 9 | Season 10 | Season 11 | Season 12 |
_______
“Pride. What does the word mean in the face of so much death? Pride is a construct, something we summon to unite us when we feel tired and weak. Pride takes work, but death comes easily. Death is an old friend, someone every gay person has known their whole lives. As we walk the streets, in our jobs, and in our homes, we have seen how quickly the world's hatred towards us can escalate to violence. In a glance or in a kiss, death is always lurking around the corner. Some of us drown out death's low roar with sex, some drown it out with drugs or food or work. But no matter our vices, when that low roar grows to a rattle, and when that rattle ruptures, we can no longer ignore the seismic terror of our daily dance with death.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Byť se American Horror Story vždycky inspirovalo skutečnými příběhy a nějak zakomponovávalo skutečné osoby/události, použití HIV/AIDS epidemie tímto způsobem mi přišlo prázdné. Tato část americké historie je temná, v podstatě jde podle mě o pokus o genocidu, a použít ji pro laciný dějový zvrat s Big Daddym, který se snažili většinu seriálu maskovat tak, že zase trochu nedával smysl, je dost škoda. Myslím, že to bylo spíš téma pro American Crime Story než AHS. (A Pose téma zpracovalo mnohem efektivněji.)
Další věc byla, že ačkoliv American Horror Story vždycky pracovalo s morálně šedivými postavami a nikdo nikdy není úplně kladný, tady jsem horko těžko hledala kohokoliv, komu se dalo fandit. Patrick (Russell Tovey) mě od začátku něčím odpuzoval a čím víc příběh pokračoval, tím míň jsem ho měla ráda. S Ginem (Joe Mantello) neměli žádnou chemii a Gino sám mi byl nesympatický, byť tady neumím vysvětlit proč a obecně si myslím, že byl morálně docela rovný. Sam (Zachary Quinto) byl absolutně odporná postava, Theo (Isaac Powell) byl podle mě ještě horší, protože neměl páteř, Sam si za svými zhovadilostmi aspoň stál. Prakticky jediný z hlavních mužů, koho jsem měla fakt ráda, byl Adam (Charlie Carver) a slabost jsem měla i pro Henryho (Denis O'Hare), byť si myslím, že to byl spíš Denis O'Hare než ta role.
Whitely (Jeff Hiller) byl fantastický sériový vrah a i díky němu mi trochu přijde škoda, že ho v poslední třetině dali k ledu ve prospěch toho laciného zvratu. Výše zmíněný Big Daddy (Matthew William Bishop) se špatně posuzuje, jelikož nikdy nic moc nedělal a vlastně neexistoval, a i to samotné mi přijde trochu škoda, primáně protože kdyby ho víc propracovali, tak ten zvrat není tak předvídatelný a to tím špatným způsobem.
Byla jsem hodně zvědavá, jak si tato řada, tak silně zaměřená na gay muže, produkovaná gay muži a z většiny psaná/režírovaná gay muži (s čestnou výjimkou pro Our Lady J a Jennifer Lynch, aspoň podle Wiki) poradí se zbytkem "abecední mafie" a obecně s přítomností žen. Z výsledku jsem tak nějak rozpačitá. Šli na to chytře, když nechali Fran (Sandra Bernhard) Ginovi vyčíst, že se chová, jak kdyby to byla jen záležitost chlapů, ale veškerá náprava se děla čistě mimo záběr a celé to tak nějak vyznělo naprázdno. S výjimkou Hannah (Billie Lourd) a Barb (Leslie Grossman), které fungovaly jako dějové nástroje a jejichž konec byl značně neuspokojivý, to nestálo za nic. K čemu byla postava Kathy (Patti LuPone) kromě fleku pro Patti LuPone doteď nevím a KK (Clara McGregor - ty geny!), ač nakažená a tím pádem se stejným právem na místo v ději jako všichni ostatní nakažení chlapi, měla taky sotva tři scény.
Nejvíc nespokojená jsem ale byla z finále. Zaprvé nesnáším tento "midfuck" styl, který má víc šokovat než odvyprávět dobrý příběh. (Existuje způsob, jak to dělat dobře, ale American Horror Story to nikdy úplně nedostala do ruky.) Můj druhý problém byl, že jsme se rochnili v Samovi a Patrickovi, dvou nejotravnějších postavách celé řady, zatímco ostatní důležité smrti zanikly: Barb, na kterou se zapomnělo ve chvíli, kdy padla jak moucha, se vrátila jen aby opečovala Patricka, který pro ni nikdy neudělal nic dobrého; Hannah byla objevená mrtvá po něčem, co se - aspoň díky způsobu vyprávění - zdálo jako věčnost a Adam, který byl do té doby prezentovaný jako někdo, komu upřímně záleží na ní i na dítěti, které pomáhal zplodit, nemá čas pro ni truchlit, protože to okamžitě vztáhne na sebe. Většina finále byla tvořená zmatenými atmosferickými záběry navázanými na ten "překvapivý zvrat", který byl cítit na míle daleko... Za mě docela neuspokojivý bordel.
Jak jsem psala už v úvodu, celkově jsem z American Horror Story docela zklamaná. Dokud se řešil Sentinel a Whitely a dalo se předstírat, že Big Daddy bude zajímavý nadpřirozený element, bavilo mě to, ale na konci se to rozhodlo dělat sociální komentář, na který přepálená American Horror Story podle mě prostě nemá, a úplně mě ztratili. Ale s American Horror Story je to vždycky vabank, takže v tomto ohledu to byl přesně ten zážitek, ke kterému jsem se upsala. Jsem zvědavá, a čím přijdou dál.