_______
“The truth will heal you, but first, it'll fuck you, and not in a loving, consensual way.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Během sledování jsem celkem rychle pochopila, proč mě to zaujalo. Zaprvé, amatérští detektivové jsou tam oba a zatímco jeden se vypořádává s psychickou nemocí, ten druhý utíká před svým traumatem. Zadruhé, není to vlastně procedurál; pokud jsou tam epizodní zápletky, jsou velmi zběžné a velmi rychle se to zase stáčí k hlavnímu příběhu. A zatřetí, seriál se odehrával na Floridě a scénář se z toho "Florida man" stereotypu snažil vytěžit maximum, což mě hodně bavilo. Myslím, že mohli jít ještě trochu dál, ale bavila jsem se.
Bellweather Prescott (Luke Kirby) je učebnicový příklad geniálního, mentálně nemocného amatérského detektiva, který když šlápne vedle, má po ruce nějaký příběh z minulosti vysvětlující jeho trauma a tím automaticky omlouvající jeho chování. Panhandle si s tím stereotypem trochu pohrálo v tom smyslu, že Bell je od začátku ocas a vždycky byl ocas. Ta minulá traumata tam jsou, ale neomlouvají ho, spíš ilustrují, že se s nimi odmítá vyrovnat a udělat cokoliv proto, aby zase zdravě fungoval. Nebyla jsem si úplně jistá tím ztvárněním záchvatů agorafobie, působily na mě spíš parodicky než cokoliv jiného, ale nebudu posuzovat, nakolik škodlivé to bylo, to nechám na agorafobech.
Cammie Lorde/Layla Roberts/Assata Finay (Tiana Okoye) byla od začátku moje holka. Milovala jsem, jak si z Bella nesedla na prdel a jak lhostejná byla k jeho hysterákům. Moc se mi nelíbilo, jak se i přesto pro něj mohla přerazit, ale jsem ochotná to připsat faktu, že k němu od začátku navzdory svému nejlepšímu úsudku byla přitahovaná. To byla mimochodem moje další obava - navzdory faktu, že hořící toxická skládka je můj nejoblíbenější typ romantického párování, tady bych možná trochu preferovala, aby byli Cammie a Bell jenom přátelé. Nicméně ten fakt, že Cammie si svoji náklonnost k Bellovi nenechala stát v cestě do postele se sexy doktorem, protože dobře chápala, že Bell umí milovat jen sebe, přelud své mrtvé ženy a pak možná vlastní matku a další, moje podráždění dost zmírnil. Co mě ohledně Cammie trochu zklamalo byla otázka její identity; dělali kolem toho tajnosti, ale rozuzlili to pak v jednom dialogu ve prospěch záhady Bellovy minulosti a to byla podle mě škoda.
Centrální zápletkou Panhandle záhada obestírající Vidu Perez Prescott (Lorenza Izzo); to, co na začátku vypadá, že bude roztahované vyšetřování její vraždy na pozadí, se velmi rychle ukáže spíš jako introspekce do jejího charakteru, který je neustále zkreslovaný Bellovou halucinací a vyprávěním ostatních, což byl za mě super tah. Skutečnou Vidu jsme sice nepoznali, ale dává to smysl, protože je... no, mrtvá. Osobně za mě mají obrovské plus, že Vidinu vraždu uzavřeli v první řadě. Sice tam nutně museli mít zadní vrátka pro větší záhadu, ale umožnili Bellovi výchozí bod, ze kterého se může začít hojit, a doufám, že pokud bude druhá řada, využijí ho.
Druhou hlavní zápletkou byl Cammiin boj s otcem jejího syna Tylera (Landon Chase Dubois) Marcusem (Drez Ryan), který od zodpovědnosti napřed utekl a teď se snaží ke svému synovi provyhrožovat. Finále tu zápletku sice "vyřešilo", ale stejně mě s ní potěšili, protože zatímco v ostatních seriálech jen posloucháme o tom, jak je hlavní ženská hrdinka skvělá matka, byť sotva kdy ji vidíme skutečně rodičovat (a když, tak jenom v těch lehkých momentech). Tady jsme viděli, jak se sebou Cammie bojuje a jak se pak o syna rve, což mě opravdu bavilo. Jako poslední podzápletku označím příběh Bellovy matky Millicent Prescott (Lesley Ann Warren), která strávila celý život staráním se, hýčkáním a rozmazlováním svého muže a svého syna, a pomalu ji dohání bod zlomu. S touhle zápletkou jsem měla trochu problém v tom, že si podle mě zasloužila víc přímých scén; její finální rozhodnutí nastavit mezi sebou a synem odstup sice chválím, ale bylo v ten moment docela překvapivé a nemělo být, mohli si s tím vyhrát víc.
Z vedlejších postav musím rozhodně vypíchnout sexy doktora Otise Wrighta (Wallace Smith), který je definovaný prakticky jen svou touhou odstěhovat se z Boggsville a svou náklonností pro Cammie (kdo se mu diví) a který je chytře použitý jako patolog v případě potřeby; deratizérku Darby Hix (Melanie Minichino), která je manifestací toho stereotypického floridského podivína, využívaná jako polní biologická laboratoř a která mi ukradla srdce; fanouškem trávy Checotahem (Forrest Goodluck), který slouží k tomu, co je zrovna potřeba; a sekretářkou na policejní stanici Urleen (Erin Ownbey), díky které jsem se dozvěděla, že steroidy scvrkávají jen varlata a ne penis, což... Díky, Urleen, konečně spím klidně. Obecně se mi ale líbilo, jak Otis, Darby a Checotah tvořili celou amatérskou policejní stanici (v seriálovém slova smyslu), to byl chytrý tah.
Panhandle končí cliffhangerem, z čehož nejsem moc nadšená, protože se trochu bojím, že další řadu nedostanou. Už několikrát jsem tu psala, že cliffhanger je přežitek, který současnému tempu americké seriálové produkce hrozně škodí a mrzí mě, že se k němu tolik seriálů pořád uchyluje. Každopádně pokud bude druhá řada, rozhodně ji budu sledovat. Držme si palce.