_______
“I wasn't happy. I was just whatever you wanted me to be, which happened to be happy.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Ze všech projektů, které jsem za posledních pár let viděla, jsem nejméně čekala pokračování I Hate Suzie. Epizody první série byly pojmenované podle fází smutku, což tvoří docela uzavřený rámec, a tři vánoční epizody beze jmen, které I Hate Suzie Too naservírovalo, byly překvapivé. Abych řekla pravdu, trochu mě to mrzelo; závěr první řady byl s přivřenýma očima vlastně trochu nadějný a bylo mi jasné, že pokračování tu naději smete. Pletla jsem se jen v razanci, s jakou tu naději zabili, to byla doslova středověká řežba.
Absolutně všechno na I Hate Suzie Too bylo horečnatý sen, ze kterého se nešlo probudit. Začalo to pozitivním těhotenským testem u flashbacků z první řady, který si upřímně nepamatuju, pokračovalo to sestupnou tendencí Suzieiny psychiky a její marnou snahou snažit se pečovat o ostatní, což nikdy nedělala, ve stavu, kdy není schopná opečovat ani sebe, a to všechno na pozadí taneční reality show ve formátu app, která je jak vystřižená z kyberpunkové dystopie.
Jak jsem psala výš, Suzie (Billie Piper) se celkem logicky hroutí, protože místo do péče terapeuta se svěřila do péče nového agenta, který se snaží oživit její skomírající kariéru. Moc jsem neocenila to skákání v čase na začátku, které tam bylo hlavně pro to těhotenství, které si nepamatuju, a byť je osvěžující vidět tolik démonizované interupce v televizi (a jsem si jistá, že právě proto to tam bylo), asi bych se bez toho obešla. Přišlo mi, že to s aktuálním dějem to vlastně nemělo moc co dělat. Nicméně Suzie je pořád moje oblíbená antihrdinka; krásně na ní ilustrují, že člověk se nezmění ze dne na den a že někdy si prostě neumíme pomoct sami.
Naomi (Leila Farzad) od začátku byla moje holka a nic se na tom nezměnilo ani v druhé řadě. Hned jsem věděla, že sledovat její návrat do Suzieina života bude jak sledovat čelní srážku dvou dopravních vlaků a nepletla jsem se. Byla tam spousta řečí o dodržování mantinelů, zatímco je sama posunovala a válcovala, a bylo to pochopitelné i těžké sledovat zároveň. Být jí, tak si řeším svoje a do Suzieina života se nevracím, minimálně dokud Suzie nezačne podnikat kroky k lepšímu životu. A být Naomi, taky si najdu terapeuta, protože ta linka s otěhotněním byla trošku manická.
Cob (Daniel Ings) mě sral už v první řadě, nakolik nevhodné to vzhledem k situaci bylo, a tahle řada to ještě zhoršila. I když se snažím brát maximálně v úvahu fakt, že Suzie je celkem nepoužitelná - jako rodič a čím dál tím víc i jako člověk - a že chudák Frank (Matthew Jordan-Caws) by měl mít aspoň jednoho zodpovědného, spolehlivého rodiče, Cob mě za celou dobu nepřesvědčil o tom, že Frank je pro něj na prvním místě. Přišlo mi, že se ho snaží používat jako zbraň - přesně jak jsem na konci první řady předvídala, že bude - a ty znepokojivé scény s Naomi tomu nasazovaly korunu.
Pravděpodobně nejlepší - a psychicky nejnáročnější - část I Hate Suzie byla vždycky atmosféričnost; není možné ten seriál sledovat a necítit tíhu událostí stejně intenzivně jako Suzie. To se v druhé řadě rozhodně povedlo - jak jsem psala výš, byl to horečnatý sen - vtáhlo mě to způsobem, po kterém jsem vlastně ani netoužila, a ve finále jsem ráda, že to byly jen tři epizody. Po tomto zážitku bych byla upřímně ráda, kdyby byla třetí část, která ukazuje, že Suzie konečně dostala tu pomoc, kterou tak zoufale potřebuje, a věci se pro ni, Franka a Naomi konečně obrací k lepšímu.
Ale uvidíme, u britských věcí člověk s pokračováním opravdu nikdy neví.
Absolutně všechno na I Hate Suzie Too bylo horečnatý sen, ze kterého se nešlo probudit. Začalo to pozitivním těhotenským testem u flashbacků z první řady, který si upřímně nepamatuju, pokračovalo to sestupnou tendencí Suzieiny psychiky a její marnou snahou snažit se pečovat o ostatní, což nikdy nedělala, ve stavu, kdy není schopná opečovat ani sebe, a to všechno na pozadí taneční reality show ve formátu app, která je jak vystřižená z kyberpunkové dystopie.
Jak jsem psala výš, Suzie (Billie Piper) se celkem logicky hroutí, protože místo do péče terapeuta se svěřila do péče nového agenta, který se snaží oživit její skomírající kariéru. Moc jsem neocenila to skákání v čase na začátku, které tam bylo hlavně pro to těhotenství, které si nepamatuju, a byť je osvěžující vidět tolik démonizované interupce v televizi (a jsem si jistá, že právě proto to tam bylo), asi bych se bez toho obešla. Přišlo mi, že to s aktuálním dějem to vlastně nemělo moc co dělat. Nicméně Suzie je pořád moje oblíbená antihrdinka; krásně na ní ilustrují, že člověk se nezmění ze dne na den a že někdy si prostě neumíme pomoct sami.
Naomi (Leila Farzad) od začátku byla moje holka a nic se na tom nezměnilo ani v druhé řadě. Hned jsem věděla, že sledovat její návrat do Suzieina života bude jak sledovat čelní srážku dvou dopravních vlaků a nepletla jsem se. Byla tam spousta řečí o dodržování mantinelů, zatímco je sama posunovala a válcovala, a bylo to pochopitelné i těžké sledovat zároveň. Být jí, tak si řeším svoje a do Suzieina života se nevracím, minimálně dokud Suzie nezačne podnikat kroky k lepšímu životu. A být Naomi, taky si najdu terapeuta, protože ta linka s otěhotněním byla trošku manická.
Cob (Daniel Ings) mě sral už v první řadě, nakolik nevhodné to vzhledem k situaci bylo, a tahle řada to ještě zhoršila. I když se snažím brát maximálně v úvahu fakt, že Suzie je celkem nepoužitelná - jako rodič a čím dál tím víc i jako člověk - a že chudák Frank (Matthew Jordan-Caws) by měl mít aspoň jednoho zodpovědného, spolehlivého rodiče, Cob mě za celou dobu nepřesvědčil o tom, že Frank je pro něj na prvním místě. Přišlo mi, že se ho snaží používat jako zbraň - přesně jak jsem na konci první řady předvídala, že bude - a ty znepokojivé scény s Naomi tomu nasazovaly korunu.
Pravděpodobně nejlepší - a psychicky nejnáročnější - část I Hate Suzie byla vždycky atmosféričnost; není možné ten seriál sledovat a necítit tíhu událostí stejně intenzivně jako Suzie. To se v druhé řadě rozhodně povedlo - jak jsem psala výš, byl to horečnatý sen - vtáhlo mě to způsobem, po kterém jsem vlastně ani netoužila, a ve finále jsem ráda, že to byly jen tři epizody. Po tomto zážitku bych byla upřímně ráda, kdyby byla třetí část, která ukazuje, že Suzie konečně dostala tu pomoc, kterou tak zoufale potřebuje, a věci se pro ni, Franka a Naomi konečně obrací k lepšímu.
Ale uvidíme, u britských věcí člověk s pokračováním opravdu nikdy neví.