zdroj: imdb.com |
Nejvíc mě drásalo to množství postav a vztahy mezi nimi. Na papíře to nevypadá jako tolik, ale všichni ti lidi vypadali skoro stejně, to skákání v čase jsem bytostně nesnášela a trávila jsem slušné množství času upřímně zmatená tím, kdy se co stalo a kdo to udělal. Zpětně je to jeden z těch projektů, u kterého člověk musí věnovat 100 % tomu, co se děje na obrazovce, a na to mě to popravdě dost nebavilo (s tím souvisí asi ten žánr). Skoro mi to přišlo, jako kdyby do hlavního děje napletli další příběhy, které s ním tam úplně nesouvisely, na místo scén, které by k účelu postačily, a tím to hrozně nabobtnalo.
Emily Blunt (Cornelia Locke) byla ten hlavní důvod, proč jsem do toho šla, a nebyla jsem zklamaná. Cornelia byla neuvěřitelmě silná, ale ne tím mužským způsobem (trauma až na půdu, černý humor, cynismus, agrese a sexuální promiskuita) a za to jsem vždycky nesmírně vděčná, potřebujeme víc takových ženských postav. Všechny emoce jsem Emily Blunt sežrala i s navijákem a pokud The English kvůli něčemu stojí za to, pak rozhodně kvůli ní. S Chaske Spencerem (Eli Whipp / Wounded Wolf) měli super chemii, takže ta romance byla na jedničku. Eli Whipp sám byl hrozně zajímavá postava v tom, že byl prezentovaný jako ten kamenný mužský hrdina, ale zároveň byl v té tvrdosti krásně emotivní. Je to citlivá rovnováha mezi tím westernových archetypem a skutečným člověkem a Chaske Spencer ji měl v malíčku.
David Melmont (Rafe Spall) byl fantastický záporák, bylo z něj skutečně na blití po všech stránkách. Thomas Trafford (Tom Hughes) byl víc prázdná nádoba, do které se nalil děj, než postava, a Tom Hughes neudělal nic proto, abych měla pocit, že nehraje Alberta s kovbojským kloboukem na hlavě (což vysvětluje, proč byla ta postava tak nanicovatá). Jediné dvě další zajímavé postavy (kromě Cornelie a Elie) byly Martha (Valerie Pachner), ta "šťastnější verze" Cornelie, a Black Eyed Mog (Nichola McAuliffe) čistě pro ten vizuál. Ještě musím zmínil Ciarana Hindse (Richard M. Watts), hned jsem ho totiž poznala a hezky si toho sráče užil. Zbytek postav se mi víceméně sléval dohromady.
Co se týče příběhu jako takového - tj. té hlavní linky - ta byla podle mě dobře propracovaná a nesmírně srdceryvná. Corneliin příběh byl otřesný, ale skvěle fungoval. Eliho pozadí i motivace z něj dělaly postavu zcela nezávislou na Corneliině příběhu - prakticky někoho, kdo tam byl, protože chtěl - což je u menšin vždycky super krok a hlavně to dělá tu romanci o to lepší. (Jsem už unavená z romantiky tlačené na situace, kde je jedna z postav na druhé závislá, to podle mě nemůže přinášet nic než nezdravou afektivní vazbu.) Skončilo to, jak to muselo skončit, byť mě trochu překvapilo, že jsme u Eliho nedostali žádný dovětek. I když ono je to vzhledem k situaci asi lepší, aspoň si můžu představovat, že žil tak šťastně, jak uměl, až do smrti.
Celkově je The English další z věcí, která nebyla úplně pro mě (začínají se hromadit), ale pro fanoušky žánru je to podle mě super projekt. (A soundtrack je neskutečný.)