Guillermo del Toro's Pinocchio (2022)

“You must try your best, and that's the best anybody can do.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Vlastně ani neumím vysvětlit, proč jsem po tomto filmu sáhla. Pinocchio je sice moje srdcovka v tom smyslu, že nikdy nezapomenu ty slzy, které jsem ronila nad smrtí Modré víly, když mi ho babička na chatě předčítala, ale u Guillerma del Tora se navzdory Crimson Peak a Pan's Labyrinth (který si musím zopakovat) nemůžu chytit, nakonec Cabinet of Curiosities jsem vypnula po dvou epizodách. Jsem ale zvědavá na každý nový animák, takže tam to asi bylo.

Ten jediný důvod, proč jsem to po půl hodině nevypnula, byl Ewan McGregor (Sebastian J. Cricket), o kterém jsem dopředu nevěděla, ale jakmile jsem ho slyšela, musela jsem zůstat. To byla možná chyba, protože tento film rozhodně nebyl pro mě. Nerozumím tomu, proč se to muselo odehrávat během 2. světové války a proč jsem se musela dívat na loutkového Mussoliniho ani proč to mělo tak ukrutnou stopáž. Neříkám, že to zpracování nemohlo mít žádný reálný dopad, ale dalo se to udělat trochu aktuálněji, zvlášť když beru v úvahu, že ta skutečná myšlenka (co dělá pravého chlapa) je podle mě (bohužel) docela nadčasová.

Když už jsem nakousla obsazení, tam byla i další zvučná jména - Christoph Waltz (Count Volpe), Cate Blanchett (Spazzatura) a Tilda Swinton (The Wood Sprite / Death) - ale pozornost mě během filmu několikrát opustila, takže jsem si je popravdě moc neužila. Co se týče animace, kvůli které jsem do toho šla hlavně, ta se mi líbila dost, hlavně výtvarný směr těch loutek. Naprosto nejlepší podle mě byla Smrt, ta byla neskutečná - jak ona, tak zásvětí - skutečně jsem si ji užila.

Celkově nemám, co bych ještě řekla. Vizuálně je Pinocchio pěkný animák, ale obsahově rozhodně nebyl pro mě.