_______
“No matter how many times you've thought about your own death, I don't think it happens exactly the way you expect. There's always a curve ball. Some strategy you didn't fully think through. An enemy you didn't see in time.
No matter what you do, the end is always a surprise.”
 |
| zdroj: harpersbazaar.com |
Po finále minulé řady mě samozřejmě nejvíc zajímalo, jaké důsledky to bude mít pro June (Elisabeth Moss) - přece jen organizovala a podílela se na vraždě - a odpověď byla víceméně žádné. Nebýt odchodu Emily (Alexis Bledel) - který mě mimochodem velmi nepříjemně překvapil, protože je to buď rozsudek smrti nebo dalšího utrpení a protože mi Alexis Bledel, která mi teprve v této roli učarovala, bude chybět - vlastně to nemělo žádný hmatatelný důsledek, než Serena (Yvonne Strahovski) reagující způsobem, který se dal po Juneině provokaci očekávat.
Serena byla popravdě nejslabším místem sezóny, aspoň pro mě. Není žádným tajemstvím, jak bytostně nesnáším, když se mě seriály najednou začnou snažit přesvědčit, že někdo, koho roky budovaly jako záporáka, vlastně není zase tak špatný, a používají k tomu zbrusu nové flashbacky místo aby pracovali s tím, co už tam mají. Nemyslím si, že je to dobrý narativ, a Serenina linka tím hrozně smrděla. Když ji vyklepli v Gileadu hned po tom triumfu nad June a když se z ní pak stala glorifikovaná Handmaid pro Wheelery (Genevieve Angelson a Lucas Neff), kteří chtějí práva Gileadu bez těch povinností (míněno nechtějí se sami řídit žádnými pravidly), dělalo mi to radost, ale pak jakoby se nám snažili vnutit, že porod ji očistil od všeho zla, a to už taková sranda nebyla.
Moira (Samira Wiley) mě tuto sezónu neotravovala, ale rozhodně mi přišlo, že byla víceméně zbytečná. Je to škoda, protože jsem tu postavu měla ráda, ale přijde mi, že teď už neví, co s ní. Rita (Amanda Brugel) byla bohužel stejný příběh. Luke (O-T Fagbenle) byl tuto sezónu trochu zajímavější a tím koncem si mě hodně získal; Nick (Max Minghella) mi taky přijde zajímavější a zajímavější, jsem zvědavá, co s ním zamýšlí. Tuello (Sam Jaeger) měl pár hezkých momentů, ale nevím, jestli ho v další řadě čekat, a sledovat Lawrencee (Bradley Whitford) je jako sledovat vzestup diktátora, který využívá sociální tenze, aby určité lidi dostal přesně tam, kam chce, a je mi z toho úzko. Je zajímavé, jak z chaotické neutrality udělali chaotické zlo.
Jak jsem u minulé sezóny kritizovala Lydii (Ann Dowd), tak v této mi přišlo, že s ní konečně nabrali nějaký směr. Nic pozitivního to nebude, ta ženská je nevratně poškozená lidská bytost, ale Ann Dowd aspoň dostala příležitost pohrát si s emocemi. S Janine (Madeline Brewer) mě překvapili, její finálový triumf a zvládání jeho následků bylo super a doufám, že nezmizí úplně jako Emily, chtěla bych její příběh vidět do konce. Stejně tak mě překvapilo, že příběh Esther Keyes (Mckenna Grace) pokračoval a jak vygradoval; skoro mi přišlo, že je škoda v předposlední řadě (byť Esther technicky přišla už v minulé) tahat do příběhu nové postavy jenom, aby byly brutalizované, ale co už.
Co se týče finále, Safe sice Lukea ukázalo z nového úhlu, který jsem si užila, ale ten konec mě moc nepotěšil. Tušila jsem to, stavěli tomu základy celou řadu a když se Sereně po tom dramatickém útěku v Allegiance slehla zem, bylo mi jasné, že si ji schovávají na nějaký finálový zvrat, ale stejně jsem byla trochu zklamaná. Na finále čtvrté a vlastně i třetí řady to rozhodně nemělo a trochu se bojím, že se budu muset dívat na nějaký Serenin happy end.
Tak jak tak jsem ale hodně zvědavá, jak The Handmaid's Tale ukončí, takže do poslední řady jdu rozhodně.